RIde to Ride - Henna Palosaari
08 prosince 2025
Ride to Ride: Cyklovýlet se splitboardem - z fjordu vzhůru
Henna Palosaari a její kamarádka Karen Ekman se vydaly na 10denní výpravu na kole se splitboardem za sněhem do Sunnmorských Alp na západním pobřeží Norska — do oblasti známé vysoko položenými údolími, hlubokými fjordy a jedněmi z nejlepších freeridových tras, jaké si lze představit. Už tam kdysi byly snowboardovat, ale tentokrát se rozhodly nechat auto doma a vzít si kola. Jsou zvědavé, jak asi tato malá změna ovlivní vše ostatní.
Příprava
Start jsme odložily o jeden den, abychom se nachystaly na déšť a nepříznivé počasí, které mělo trvat celý týden. Nakonec jsme ale pochopily, že bychom měly prostě vyrazit a co pro nás hory připraví, se uvidí. Venku to nevypadalo ani zdaleka tak ponuře, jak se zdálo zpoza okna. Mokro sice bylo, ale proto jsme si přibalily vrstvy. Déšť v nížinách předznamenával sníh ve vyšších polohách. Pokud bychom měly štěstí, mohlo by se všecko ukázat už hned zítra.
Povedlo se.
Čtyřicet centimetrů hlubokého, nedotčeného prašanu — snad nejlepší oblouky celé sezóny. Počáteční skepse za pomalu začala měnit v naději. Možná nakonec nebude tento výlet takové utrpení.
Jedno místo po druhém
Třetí den jsme přímo z cesty zahlédly kuloár. Vypadal prudký a trochu riskantní, ale sjízdný, takže jsme nechaly kola opřená o plot na konci polní cesty a obuly si lyžáky. Sledovala jsem, jak se sníh snáší kolem Karen, když cestou dolů skáče s otočkou. Jeden z nejhorších kuloárů, jaké jsem kdy jela — a taky jeden z nejúžasnějších. Neviděly jsme z kola jen lajnu, za kterou bychom denně stoupaly. A detaily nehrály roli. Důležitý byl pocit, že jsme přesně tam, kde chceme být a děláme to, co milujeme.
Takové výlety mi připomínají, jak snadno to spojení ztrácím v každodenním životě. Pořád honím úkoly, odškrtávám seznamy, udržuji nějaké tempo — někdy ani nevím, proč. Abych se cítila úspěšná? Respektovaná? Tato cesta mě přivedla zpátky k podstatě: buď tam, kde jsi, dělej jednu věc po druhé a to ať stačí.
Všechny druhy počasí v jednom dni
V Norsku můžete zažít veškeré počasí během jednoho dne, což může být dobré i špatné. Vysoké hory a blízkost pobřeží způsobují, že se počasí mezi jednotlivými údolími přesouvá a předpovědi se rychle mění. Tentokrát jsme měly štěstí a předpověď počasí slibovala, že mraky pomalu ustoupí slunci a vyšším teplotám, které jsou pro tuto oblast na začátku května typické.
Teplo však není vždy dobré, druhý den jsme sjížděly lepivý „karamel“. Přes noc nemrzlo, takže sněhová pokrývka si udržela veškerou vlhkost uvnitř. Naštěstí to nadcházející jasné noci změnily. A tak jsme po zbytek dní jezdily na perfektním jarním sněhu.
„Je to teprve druhý den naší cesty, ale připadá mi, jako bychom byly na cestě už čtyři dny. Na takových výletech se čas zpomaluje. Místo toho, abyste pobíhali a dělali deset věcí najednou, jste přesně—a pouze—tady. Ať už jedete na kole ve vánici, balíte a vybalujete, jíte, jezdíte na snowboardu nebo na provozujete skialp, vnímáte to každou buňkou svého těla. Cítíte chlad a pot a nějakým způsobem zažíváte víc během kratší doby.“ —Henna Palosaari, zápis do deníku ze 4. května 2025
Zakončit v oblacích
„Nevím, jestli existuje dokonalý den, ale náš předposlední den se mu velmi blížil. Pomalé ráno, několik kafí, plavání, šlofík na slunci, spousta jídla, poflakování až do 17 hodin, kdy nastal čas na poslední výjezd: výpravu za západem slunce do Skarrabbenu.“
Když jsem sledovala západ slunce z vrcholu hory, cítila jsem radost i smutek zároveň. Vystoupit ze své komfortní zóny — cítit se nepohodlně — vám někdy dá přesně to, co potřebujete. Nutí vás to být přítomní, připomíná vám vaši odolnost a dokazuje, že vaše tělo zvládne mnohem víc, než si vaše mysl zpočátku připustí. Tato cesta nebyla jen o sněhu nebo horách — šlo o to být plně přítomná okamžiku. Jedno šlápnutí do pedálu, jedna zatáčka, jeden dechberoucí okamžik za druhým.
Naši sportovci
