Nichols je zpět!
Zranění jsou prokletí, ale také součástí běžeckého života. Pokud je běh vaší vášní, vždycky vás to zdrtí. A když se k tomu nadšení přidá ještě fakt, že běh přispívá na vaše živobytí, komplikuje to věci mnohem víc.
Zkušení běžci si vezmou volno a najdou si něco, čím se v mezičase zabaví, cíl, který je bude motivovat, aby byli zdravější, silnější, rychlejší a hlavně schopní znovu soupeřit v nejlepší kondici. Přečtěte si rozhovor s Alexem NICHOLSEM, členem mezinárodního týmu SCOTT Running po druhém vítězství v řadě v maratonu Pikes Peak, které dokazuje, že je zpět ve formě.
Už podruhé za sebou jste vyhrál Pikes Peak. Tím, že se vracíte po letošním zdravotním problému, mělo pro vás první místo nějaký jiný význam?
To vítězství je pro mě jedno z nejemotivnějších. S úrazem jsem bojoval téměř půl roku a pak jsem musel opravdu tvrdě pracovat na tom, abych se dostal zpět do kondice, v níž jsem byl v roce 2015. Trénink nakonec přinesl ovoce a když jsem zvítězil v novém osobním rekordu, všecko ze mě spadlo. Dokazuje to, že jsem znovu zpět.
Vypadá to, že jste tento závod zvládl hravě. Jak jste se na něj připravoval?
S Pikes Peak jsem spojen už dlouho. Pikes Peak Ascent byl jeden z mých prvních trailových závodů, který jsem běžel v roce 2007. Dobře jsem se seznámil s trasou a byl jsem tak schopen adekvátně trénovat. Jeden z mých hlavních tréninkových postupů je zaběhnout celou trasu v mírném tempu. Před závodem běhám celý okruh několikrát. Znám spoustu běžců, kteří pár dní před startem neradi běhají tolikrát tak dlouhou trasu, ale já zjišťuji, že mi to pomáhá dobře se držet i v pozdějších etapách závodu.
Co je zapotřebí k tomu, abyste v den D běžel co nejlépe? Jaký byl průběh dne?
Nejlepší výsledky dosahuji, když jsem před závodem co nejvíc v pohodě. S tréninkem ve dnech před maratonem jsem byl spokojený, takže myslím, že jsem byl připravený dobře. Na startovní čáře jsem si byl jistý, že můžu soupeřit s kýmkoli, koho cestou potkám.
Většinu stoupání jsem běžel druhý nebo třetí. Snažil jsem se běžet svůj vlastní závod a vím, že kdybych nahoře na kopci začal závodit, cestou dolů bych měl dobrou příležitost přiblížit se komukoli přede mnou. Nahoře jsem zjistil, že na prvního mám ztrátu asi 3 minuty. Několikrát jsem zabral v technických sebězích a na lídra se dotáhl na několik sekund. Když jsem ho chytil, oba jsme velice usilovali o vítězství a běželi asi 3 kilometry společně a přitom se každý snažil tomu druhému uniknout. Závěrečná série serpentin před cílem byla opět kamenitější. Využil jsem ty pasáže a získal náskok. Ve finále byl dost velký na první místo, ale nezvolnil jsem, dokud jsem cílem neproběhl. 
Se dvěma vítěznými zářezy už máte sbírku. Takže se musíme ptát, jak moc se chcete přiblížit Mattovu rekordu, případně jestli ho chcete překonat? Co budete muset podstoupit, abyste se k němu dostal?
Mattu Carpenterovi se na Pikes Peak povedlo něco, co se asi nikdy nebude opakovat. Jeho maratonský rekord se skládá z 2:01 nahoru a 1:15 dolů. Vzpomínám si, že se mluvilo o šanci Kiliana Jorneta překonat ten rekord v roce 2012. Přestože je Kilian považován za jednoho z největších horských běžců všech dob, jeho čas 3:40 je stále 24 minut za Mattovým. Shodou okolností jsem letos běžel téměř stejně jako Kilian, což napovídá, že ještě pořád musím o 24 minut zrychlit. Myslím, že shodím ještě 5 - 10 minut z letošního času, ale 3:16 je úplně z jiného světa.
Další Alexovou štací je zcela jiná kategorie, laškuje se svým prvním 100 mílových závodem Run Rabbit Run 16. a 17. září 2016 v Steamboat Springs, Kolorado.