Sportovci SCOTT odletěli na celosvětový běh Wings For Life
V neděli 7. května se konal světový běh Wings For Life. Závodníci, kteří se účastnili běhů po celém světě vědí, odkud se bude startovat, ale ne, na kolikátém kilometru bude jejich cíl. To zjistí jen v případě, že jejich účast v závodě ukončí stíhací auto, které vyjíždí půl hodiny po startu, a předjede je. Tentokrát se do běhu zapojili jen Elov Olsson (SWE) ve Švédsku a Jo Meeková (UK) na Slovensku.
Jak probíhala vaše příprava na závod (tréninky, cesta…)?
Olsson: Já trénuji na Western States. Takže jsem za poslední dva měsíce naběhal týdně spoustu kilometrů. Ne tolik po asfaltu, ale dal jsem si pár dobrých intervalových tréninků. Před dvěma týdny jsem taky absolvoval náročný vytrvalostní běh.
Meeková: Asi šest týdnů před závodem jsem se začala soustředit na rychlost silničního běhu. Spoustu tréninků jsem musela absolvovat na běhacím pásu, kvůli přesnosti, ale vždycky šlo o rychlý běh. Jak se závod blížil, dělala jsem, co jsem mohla, a když jsem zrovna neběhala, čas vyplnila práce. Byla jsem ráda, když jsem se do Bratislavy dostala dřív a mohla celý den odpočívat. Řekla bych, že to pomohlo, protože silniční běh je hodně o soustředění a snaze zachovat zvolené tempo.
Jak jste během závodu řešili jídlo a pití?
Meeková: Měla jsem jednoduchý plán. Každých 12 km gel a vodu v každém občerstvovacím bodě. Nicméně bylo teplo a bylo pro mě dost složité správně pít (zvlášť když šlo o balenou perlivou vodu), aby mi přitom nebylo špatně. Nakonec to žaludek nezvládl. Říkal "jen zastav a nech mě to strávit, nebo jinak..." a opravdu jsem zvracela!
Pak příšerně pršelo, což bylo osvěžující a aspoň jsem neměla tak suchou pusu. Žaludek bolel, ale věděla jsem, že jsem blízko u konce, a tak jsem se zmáčkla.
Olsson: Mě s úpravou plánu výživy pomohl Umara Sports. Běžel jsem s lahví s energetickým nápojem v ruce a ten jsem měnil každých 5 km. Téměř na každé občerstvovací stanici jsem si taky bral gel. Když se mi zdálo, že potřebuju víc energie, něco jsem na občerstvovačkách popadl.
Kdy jste si uvědomili, že vyhrajete?
Meeková: Po pravdě dost na začátku, ale vždycky běžím s obavou, že mě někdo dohoní. Taky jsem pořád myslela na všechny ty ostatní běžce po světě, a to mi v mém osamoceném běhu pomáhalo.
Olsson: Běžel jsem sólo od 20. kilometru až na 75,05 km, kde jsem byl lapen. Celý den jsem se cítil silný a nedělal jsem si starosti s druhým mužem, kterého nakonec předjelo stíhací auto na 56. kilometru.
Chtěli byste se s námi podělit ještě o něco?
Meeková: Myslím, že to celé bylo o souvislém tempu. Předběhla jsem mnoho běžců, kteří přepálili start. Trénink odhalil, že tempo i zbytek toho, co je na závod třeba, je jen zkouškou duševní disciplíny. Na konci jsem trochu odpadla, ale celkově jsem se vzdáleností, kterou jsem uběhla v silničních botách SCOTT Palani RC, spokojená. Ta černo-žlutá kombinace vás zrychlí, že? ;-)
Olsson: Já chtěl pokořit švédský traťový rekord 64-65 km a neběžet při tom "na krev". Měl jsem skvělý den a povedlo se mi to.