Nejsem si jistý, co jsem vlastně od Lesotha očekával, ale rozhodně to nebyl Marmite. Když jsme si sedli k snídani, uviděl jsem na našem stole několik kelímků tohoto tmavého, kvasnicového extraktu, ne nepodobného lepidlu, který jsme si mohli rozetřít na toast. Marmite je nesmírně britská záležitost. Jeho chuť je výrazná a nesmyslně slaná - příliš slaná na to, aby chutnal Kevinu Landrymu z Kanady nebo Claudio Caluorimu ze Švýcarska nebo většině světa a je pravděpodobně nejméně úspěšným britským vývozním artiklem. Mimo Spojené království ho najdete dost těžko, ovšem v Lesothu ho mají snad tuny.

Lesotho je malý stát zcela obklopen Jihoafrickou republikou a 98 let byl britským protektorátem. Odtud tedy to propojení k Marmitu. Britové převzali nad územím ochranu v 19. století, místnímu kmenu Sotho pomohli odvrátit úmysl búrských osadníků uloupit jim půdu, a z malé země vytvořili svou kolonii. Nezávislost získalo Lesotho teprve v roce 1966.

Důvod, proč netušíte nic o Marmitu v Lesothu je stejný jako ten, proč nevíte, že v téhle zemi lze zažít nejlepší horskou cyklistiku na planetě. Jednoduše řečeno: Lesotho nemá prakticky žádný turismus a povědomí o jeho trailech se daleko nedostalo. Až doposud.

Do Lesotha jsem přicestoval v dubnu s Kevinem a Claudiem, abychom podnikli šestidenní přejezd hor rozkládajících se na jihu země. S nápadem přišel Christian Schmidt a Darol Howes, dvojice bikerů, kteří pořádají závod Lesotho Sky XC. Chtěli ukázat krásy tohoto státu a zařadit jej tak na mapu horských cyklistických destinací. Trasa, kterou nám vytyčili, měřila 180 km a vedla divokými horami přes odlehlé vesničky, přístupné jen koňmo. Tuto cestu ještě nikdo nikdy neprojel na kole celou a aby se to podařilo nám, měli jsme s sebou dva členy skupiny HaveAGoodOne Tobiho Steinigewega a Maxe Stolarowa, kteří celé dobrodružství filmovali.

V Lesothu a zejména uvnitř v horách se nachází jen pár silnic. Ale co by prodejce aut považoval za nevýhodu, ocení biker. Tady je zásadním dopravním prostředkem kůň a století odehrané v rytmu jeho kopyt zanechalo odkaz v podobě singltreků a trailů, které křižují hory mezi vesnicemi. Naše 6-ti denní jízda koňské stezky kopírovala a na čele udával směr náš guide a jezdec na koni - Leputhing ‘Isaac’ Molapo. Isaacovi je 22 let a patří k nejmladší generaci koňařů, vycházející z místní legendární tradice.

Na start naší výpravy jsme se dostali díky organizaci Mission Aviation Fellowship, která nás a naše kola vměstnala do 4-sedadlové Cessny na krátký let do Semonkongu. Piloti Matt Monson a Justin Honaker byli moc rádi, že nám mohli pomoct zahájit výlet tak senzačním úvodem a zároveň přispěli k propagaci Lesotha jako turistického cíle pro bikery. V této chudé zemi může rozvoj turismu znamenat velkou změnu k lepšímu. Proletěli jsme nízko nad vodopády Maletsunyane — pravděpodobně jediným turisticky známým místem Lesotha a teprve potom přistáli v Semonkongu, právě včas na snídani... a Marmite.

Později jedeme k vodopádům, které jsme před tím zahlédli z letadla. Další den vyjíždíme ze Semonkongu v lehkém napětí a obvyklém očekávání toho, co přinese jízda do neznáma. Před námi bezpočet výjezdů a klesání, vše na přírodních trailech, které skýtají odměny i překvapení skutečného all-mountain ježdění. Jsme tady, na míle daleko od upravených sjezdových tratí a bike parků na severním pobřeží. A náš výlet přetéká dobrodružstvím.

Isaac nás na koni hravě vede přes vysokohorská sedla, ale potom zaostává při sjezdech, při nichž nutíme naše kola projíždět kamenitými pasážemi a studenými horskými řekami, než se objeví další nevyhnutelný výjezd k našemu přenocování.

Mimosezónní bouřky přidaly výletu na atraktivitě a několik nocí strávených v luxusním ubytování se stalo velice vítanou odměnou za celodenní úsilí. Jindy nocujeme venku ve stanu nebo bydlíme ve staré budově, nepoužívaném obchodním místě, a vaří nám místní vesničané v provizorních kuchyních postavených hned vedle.

Našich společných 6 dní považujeme za jedny z nejúžasnějších, jaké jsme když zažili. Mísila se v nich skutečná all-mountain cyklistika i přirozené prolínání našich kultur. Projeli jsme traily nabité technickými výzvami, jinde si vychutnali nekonečně plynulá klesání a o šest dní později jsme se vynořili tady - unavení, špinaví, ale nadšení.

Zkusili jsme koňské stezky v Lesothu, ochutnali jeho pohostinnost, lidé nás vítali u sebe doma, jako bychom byli součástí jejich rodiny. Získali jsme nové přátele, včetně jednoho jménem Isaac.

Jen hrstka lidí, pokud vůbec nějací, se po těchto trailech vydali na kolech před námi, ale jsme si jistí, že mnozí budou stopy místních koňařů následovat. Ať už vás povede Isaac nebo ne, jízda po sto let starých kopyty udusaných cestách přes drsné pusté hory znamená, že ctíte tradici mimořádného koňařského řemesla.

Podnikněte tento výlet pro sebe zde.

Text / Foto : Dan Milner
Video : Haveagoodone