Do určitých míst se vydáváme daleko před tím, než na jejich půdu skutečně vkročíme. Je to dáno hluboko zakořeněným instinktem, který k nám promlouvá v našich snech. Dvoutýdenní pobyt v poušti Atacama připadal Lorraine Blancherové, jako kdyby vstoupila do fotografie, kterou měla v mysli otisknutou již celé roky.

Atacama. To slovo plyne po jazyku tak lehce jako se přirozeně mění barvy v krajině podobné Marsu. Atacama je považována za nejsušší poušť na zemi a je zároveň fenoménem v oblasti geologie i místem s bohatou historií v těžbě mědi a soli. Nachází se u Tichého oceánu v severní třetině Chile a od severu k jihu se rozprostírá téměř na 1600 kilometrech čtverečních. Pro Lorraine Blancherovou představuje Atacama navíc div světa, který ji nedá spát od chvíle, kdy se jí před lety dostala do ruky ve výtisku National Geographic. Dočetla se o unikátním geografickém jevu lemovaném mohutnými horami, které zakusily i sníh, a to navzdory skutečnosti, že průměrný roční úhrn srážek zde dosahuje 15 mm. “„Je to destinace, která mě fascinuje už léta. Dávno před tím, než jsem vůbec pomyslela na to, že by se zdejší terén dal probádat na horském kole,“ prozradila. Letos v červnu se Lorrain a filmař Robin Munshaw konečně vypravili na trek jižně od rovníku, aby mystickou krajinu zakusili na vlastní kůži.

Měli bychom se krátce zmínit o jistých barvách, které nám v paměti zůstávají dlouho poté, co je opustíme. Blancherová přirovnává Atacamu v průběhu dne k hřejivé duze a k obřímu planetáriu obsypanému hvězd v noci. “„Červená, oranžová a pronikavá nebeská modř tvořily stálou kompozici,“ vyprávěla. “„K tomu se během východu a západu slunce, v mé oblíbené denní době, přidávaly zlatavé odlesky, které vše ozářily takovým způsobem, že se krajina jevila ještě snovější.” Růžové západy slunce, purpurová noční obloha. Zdálo se, že hodiny ubíhající ve jménu zlaté, nikdy neskončí. Opravdová lahůdka se pak snesla ve formě sněhu padajícího na pohoří Andy. “Červánky tak mimořádný zážitek už jen podtrhly. Jako kdyby si příroda nanášela na tváře růž, aby v očích těch, kteří ji s úžasem pozorují, vypadala ještě krásněji,“ popisovala Blancherová.

Pohyb terénem nefungoval tak snadno jako navigace prstem po mapě v telefonu. Daleko z dosahu mobilních sítí, na místě, kam zřídka kdy zabloudí průzkumník na dvou kolech se dá spolehnout jen na výzkumem podložené informace, mapy Google, znalosti místních a na štěstí. “„V přilehlém městě San Pedro De Atacama lze zachytit pouze velmi malý náznak kultury horské cyklistiky. Místní jezdec Guilherme Hoshino nás vzal jen na skok korytem řeky, kterou jsme filmovali. Tak jsme čirou shodou náhod narazili na jednoho z místních cyklistických guru. Měl cenné informace o neturistických oblastech a navrhl navštívit El Tatio s mnoha gejzíry, které se ve filmu objevily,“ dodala. Místní vědí vždy nejlépe. Krajina byla stejně tak úchvatná, jako pustá. Zcela obnažené pouštní hřbety a hluboké kaňony kam až oko dohlédlo - průzkumné možnosti narůstaly každým okamžikem. 

Součást většiny dobrodružství tvoří i v určitém smyslu závažná zjištění. Pro Blancherovou znamenala výprava dvě věci: nejen, že uposlechla volání mnohaleté touhy vydat se do úchvatného regionu, ale zároveň zjistila, jak efektivně se dá průzkum pojmout díky moderním technologiím. Stačí si vzpomenout na časy nedávno minulé, ohlédnout se do doby před 10 lety, kdy by se takový výlet dal zvládnout jen stěží. “„Výzva je pro mě stejně důležitý prožitek jako samotné dobrodružství. Jsem ráda, když musím přemýšlet, přizpůsobovat se, překonávat,“ prozradila. “„Žijeme v jednom z nejlepších údobí lidské existence. Moderní prostředky, které jsme se rozhodli vzít s sebou (kola, spací pytle, GPS), nám umožnily zažít tuto nevlídnou krajinu v určitém pohodlí.“”

A co se týká ježdění, to bylo velkolepé. “„Jen vám při jízdě po tak širých pláních jde hlavou jediná myšlenka,“ dodává. “„Jsou tu takové možnosti! Vidíte kraj světa a jízda je při tom překvapivě rychlá a plynulá.“” Vyschlá dna řek načrtla základní „cestu“, nekonečné vyprahlé hřbety dávaly tušit podnětné výzvy v jakémkoli směru. Každý den byl nabitý, od narůžovělého východu slunce až po jeho zlatistý západ. Ať si je Atacama jedním z nejsušších míst země, ale jízdní možnosti jsou zde víc než štědré. 

Video and Photo Credits: Wildland Media | Text: Lacy Kemp