Oblíbené traily na ostrově věčného jara

Když se řekne Evropa, většina z nás si vybaví starobylá velkoměsta, kožené kalhoty „lederhosen“ nebo královnu. Sotva pomyslíme na džungli, letité pralesy, palmy či sopky. Na tak zalidněném kontinentu, kde lze jen stěží najít u jezera volné místo na ručník, to není žádný div. Přesto, když se podíváte, můžete nalézt teméř všechno – sopky nevyjímaje.

My v Moment Pictures se soustředíme na vyhledávání takových míst. Neexistuje pro nás nic, co by nás mohlo odměnit víc, než skutečně zažít hory při horské cyklistice. A když to smícháte s přísadami uvedenými výše, přidáte nějaké kempování, grilování a zatraceně dobrou partu, jsme nadšeni.

Tak vzniká naše cesta. Úkol: najít terén tak variabilní, jak je nový SCOTT Genius všestranný. Ale kde začít?

Naštěstí vozí náš dobrý kamarád Daniel Schäfer ze svých cest pokaždé úžasné fotky. Takže na pár míst, která by se nám líbila a mohla by tvořit start našeho skautingu, už jsme pomýšleli. Daniel strávil dobrou polovinu své profesionální kariéry jezdce na La Palmě a zná to místo zpaměti – bude dobrým partnerem projektu.

Ostrov La Palma jsme chtěli navštívit už delší dobu – moc videí odtud jsme ale zatím neviděli. Jako součást Španělska a jednoho ze 7 Kanárských ostrovů nese slibný název „ostrov věčného jara“.

S myšlenkou na to jsme začali hledat a “bingo,” máme to - ostrov, kde si rozmanitost na tak malé ploše neumíte asi představit. Nacházejí se tu nejstarší deštné pralesy světa, neuvěřitelné traily středozemského typu a úchvatné sopky. Tento ostrov je utkán ze stejné látky jako sny našeho filmaře.

Po několika týdnech internetového pátrání jsme s Danem hořeli touhou proměnit tento výlet ve skutečnost. Nebyl ani z nejšílenějších, ani z nejodvážnějších, ale šlo o to najít místo, které je vizuálně ohromující, skvěle se tam jezdí a vyhecuje i vás skočit na vašeho ocelového (nebo karbonového) oře a projet se!

Naši partu tvořili bratři Tillmannovi, Toni (první kameraman), Michi (umělecký vedoucí) a Andi (výkonný producent / jezdec) a také Julian Mittelstdtädt, který se staral o všechny ty překrásné fotografie a dva další jezdci a kamarádi Felix Heine a Iraitz Etxebarria.

Jakmile byla trasa dána a projekt naplánován, nastal čas vydat se na cestu, hupnout na letadlo a uniknout pevnině.

Přistáli jsme v La Palmě po pohodovém 5,5 hodinovém letu a nejdřív se setkali s místním a vítaným Iratizem, který se připojil k naší bandě. Ve Španělsku je všechno trochu pomalejší, než ve starém dobrém Německu a pronajmout si auto byla naše první duševní výzva. U přepážky jsme čekali zhruba 2 hodiny.

Ale co, jsme na ostrově, ve Španělsku, jízda na biku s dobrou partou na spadnutí, tak žádný stres!

Na cestě do apartmánu jsme se už snažili zařadit něco z místních „pamětihodností“ a začali tušit, co můžeme očekávat. Jak my se těšili!

Na La Palmě jsme nováčky, takže první den jsme zasvětili průzkumu, abychom nasáli co nejvíce z ostrova a jeho scenérií. Šlo to, protože ostrov je skutečný klenot. Deštnými pralesy počínaje, sopkami konče - ostrov má vše v rozpětí jen pár hodin. Vegetace se mění tak rychle, že si změnu někdy ani neuvědomíte.

Po opravě vybavení a problémech s koly jsme si sedli, konečně probrali následující dny a vytvořili bojový plán. Tím, že se jedná o „ostrov věčného jara“, si lze snadno představit, kolik deště a mraků musíme uvážit. Načrtli jsme různé scénáře, kde bychom mohli točit, v které denní době a s jakými povětrnostními podmínkami můžeme počítat.

Téma dnešního dne stálo na předním místě našeho seznamu s názvem „už se nemůžu dočkat, až to uvidím“ - prastaré vavřínové deštné lesy. V Evropě nejsou k nalezení jinde, než na Kanárských ostrovech.

Zdejší lesy patří vlastně mezi nejstarší deštné lesy světa a jsou obzvlášť neuvěřitelné, protože se nacházejí na jinak velmi rozsáhlém souostroví. Vzhledem k tomu, že se sopka Roque des Los Muchachos šplhá nad 2400 metrů, halí se místní lesy do téměř nikdy nemizícího mlžného závoje, který obepíná sopku a noří krajinu do trudnomyslné atmosféry jako z Jurského Parku.

A stejně tak, jak úžasně to všechno zní, z názvu „deštný les“ také vyplývá, že tam asi dost prší! Kdo by to byl řekl! První den jízdy rozhodně prověřil mužstvo, vybavení i výstroj do deště. Celý den filmování jen asi při 5 stupních, mlze a lijáku se nedal nazvat zrovna příjemným. Ale díky dostatku úsměvů na tvářích způsobených nádhernou krajinou, plynulými traily a skutečností, že děláme to, co milujeme nejvíc - jezdíme na kole - jsme nakonec dali celému dni palec nahoru!

Následující ráno nás přivítalo vlídnější teplotou a zcela jiným uspořádáním - to je důvod, proč jsme sem přijeli. Asi 15 minut od deštných lesů se prostírala nekonečná lávová pole s překrásnými borovicemi a naznačovala vizi našeho příštího dne.

Ty zvláštní borovice Kanárských ostrovů nazývané pinus canariensis jsou úchvatné, protože dosahují až 50 m výšky a co je ještě zajímavější, jsou schopné růst na rozlehlých lávových polích. Umějí vyrůst z popela jako fénix a adaptovat se na specifické sopečné prostředí. Jejich neobyčejná kůra odolá vysokým teplotám a ačkoli spálené na uhel, zvládnou přežít a obnovit růst větví.

Za bláznivého větru se slunce objevovalo a zase mizelo během sekund a měnilo scénu z neuvěřitelně impozantní na frustrující. Chytat tu pravou chvíli na záběr bylo jako hrát si na kočku a na myš.

Další zábavný den, který předurčil náladu naší další štace, jsme měli „v kabeli“.

Teneguia. Tahle sopka přinesla zcela jinou situaci. Široká otevřená lávová pole nabízela neuvěřitelné pohledy a rychlost. Pole vznikla při poslední erupci v roce 1971 a terén byl rozhodně velice nesoudržný, na což bylo třeba si zvyknout!

Na počátku bylo široké odkryté pole, které byste mohli považovat za freeridové, plynule přešlo na stezku vytvořenou člověkem a ta se hned začala vinout dolů k oceánu. Je těžké to vyjádřit slovy, protože tento trail byl skutečně zcela jiný a dal nám pocit, že se blížíme na konec světa. Byl neuvěřitelný a my se rozhodli, že si ho definitivně musíme projet znovu, jen kdybychom si našli čas!

Cestou jsme potkali pár turistů, kteří docela překvapení, že nás vidí, reagovali hodně přátelsky. K oceánu jsme se dostali přímo u majáku. Že je to kýčovité?

Ale den ještě neskončil. Honem jsme skočili do auta, abychom dnes stihli ještě jeden exteriér.

A samozřejmě úplně jiný. Prozkoumali jsme opuštěné řečiště, obklopené palmami, kaktusy a aloe vera, které procházelo horskou vesničkou. Bylo dokonale lemované sluncem sklánějícím se za obzor, a tedy jedním z našich nejlepších exteriéru se západem slunce. Jako vždy se jedná o nejnáročnější část dne, protože zlatá hodinka netrvá věčně.

Za 30 min musíte dát všechno a ujít a ujet co nejvíc, abyste vytěžili maximum. Po několika pěkných přeletech přes řidítka a vyraženém dechu jsme nakonec ukořistili, co jsme chtěli a odměnili se parádním grilováním u Daniela. Celý tenhle projekt by se nikdy neuskutečnil bez jeho pomoci! Kdybyste se někdy chtěli projet po ostrově, obraťte se na něj, aby vás povodil!

Šestého dne jsme mohli konečně ulevit namoženým svalům a trochu se ponořit do místních tradic. Kanárské ostrovy hostí jedny z největších karnevalů světa a náš výlet zahrnoval účast na legendární bílé slavnosti Los Indianos. Lidé na ostrově i turisté na lodích, všichni oblečení v bílém se scházejí na této tradiční události, aby se dobře bavili a samozřejmě popili spoustu piva a koktejlů caipirinha.

Dia des Los Indianos žertuje na adresu tzv. Indianos. Dříve se za ně považovali vystěhovalci, kteří se po pobytu na Kubě vraceli s velkým bohatstvím a při příjezdu domů se zasypali pudrem, aby po dlouhé cestě na moři vypadali bledší. V současnosti se ve třináctitisícovém městě shromažďuje přes 80.000 lidí a celé město se halí do bílého zásypu. Za zvuků kubánské hudby a drinků z cukrové třtiny jsou lidé doslova nacpaní v těsných uličkách a užívají zábavy.

Po kulturním šoku jsme ještě téhož dne sedli na kola, abychom dostáli slovu a vrátili se na trail k majáku. Tentokrát s GoPro na hrudníku, abyste to mohli s námi prožít i vy.

Protože byla krajina tak neskutečně úžasná a my měli po karnevalu civilizace po krk, rozhodli jsme se kempovat přímo na konci trailu. Chlazené pivo, občerstvení a pozorování hvězd v té nejlepší podobě. Tenhle ostrov byl výhra!

Ačkoli poslední, ještě tomu všemu přidal! Po krátkém výšlapu na sopku jsme vstoupili do lesa středozemského typu a objevili trail, který se zcela jistě dostal našeho žebříčku toho nejlepšího! Rychlý, plynulý, dlouhý, s cílem v překrásně kvetoucích mandloních tvořil dokonalý závěr naší výpravy!

Poděkování společnosti SCOTT! Děkujeme La Palmě i Danielu Schäferovi a také Heimplanet a Schwalbe! Díky, že jste nám umožnili to uskutečnit! Určitě se vrátíme!

Related Products

• Video: Moment Pictures
• Foto: Julian Mittelstädt / JMVotography
• Text: Andi Tillmann / Moment Pictures