ŽULA

Pár surrealisticky vypadajících fotek této oblasti, které pořídil Reuben Krabbe, už Joel viděl. Dva jezdci mravenčí velikosti na tištěné dvoustránce, na pozadí obří skalní desky vyplňující celý snímek. Už jen to měřítko u něj vzbudilo zájem. Zvědavost také nakonec mohla za to, že ho přinutila nosit s Wojem a Rigou kola a vybavení nahoru po příšerné dlouhé cestě — kterou sotva našli. “Jezdit na tak velké desce je velmi matoucí, protože tam nejsou žádné stromy, ani orientační body. Když je povrch, po kterém jedete, několik stovek metrů široký a z vrcholu toho moc nevidíte, je skutečně důležité sledovat správný odstín skály.” Zažíval podobný pocit, jaký v jeho představách bývá při lyžování ve velkých horách — jedete podle neurčitých orientačních bodů, které jsou vidět jen ze zcela jiného úhlu.

POUŠŤ

Zatímco se zdá, že žula padá směrem od vás, sluncem rozžhavené sopečné bahno vnitrozemské pouště vás drží. Z nějakého důvodu se Joel na bike ranch Kamploos nikdy před tím nedostal. Kamloops se svými lávkami, velkými skoky a pouštní krajinou patří již roky k základům freeridového hnutí. Ranč pro bikery je vlastně jejich bikepark, určený pro jezdeckou komunitu, podporován městem. Všichni máme rádi dobře zbudovaný corner. Vzhledem k tomu, že je tu málo stromů a kamenů a k tomu parádní hlína, podařilo se trailovým mágům z Kamploops za ty roky vybudovat pár úžasných „mramorových“ tras. Je to dost jednoduché: čím rychleji jedete, tím více se nakláníte.

HORY

Abyste dnes mohli jezdit v oblasti Paradise Mines v pohoří Purcell, musíte znát jednoho člověka. Naše parta se s oním chlapíkem - Josém Tomásem Letelierem Prietem, seznámila úplně obyčejně. On i Woj spali u svých pick-upů na Canadian Enduro Series. José teď staví traily na pozemku Toby Creek, aby následně otevřel bikepark s kyvadlovou dopravou. Můžete zde vidět a cítit těžební historii s pozůstatky strojů, které připomínají, že dřív tu lidé s půdou zacházeli jinak. Když právě nebuduje čerstvá flowčka, preferuje José při stavění trailů techniku, která spočívá v čištění břehů starých těžebních cest — a pak po nich jezdí.

Stavitel trailů a mistr freeridu Jose se také umí otáčet na skalní drti. Mohutné, rozbrázděné horské svahy nahoře a modřínové háje pod nimi nám kvůli vysokému vizuálnímu kontrastu neumožňují po celé dny zvítězit nad zdejší oblastí a terénem. Jen díky tomu, který to tu zná jako nikdo jiný, mohli Joel, Woj a Riga vytěžit z road tripu nejvíc, co se dalo.

DEŠTNÝ LES

I 25 let po natočení série North Shore Extreme a o celou řádku cyklistických výdobytků později, patří toto místo stále k jezdeckým výzvám. Je tu spousta pozůstatků po kaskadérských kouscích z éry čelisťových brzd, připomínající však spíše fyzikální experiment, můžete cítit energii doby, kdy se v lese stavěli „divné věci“ a byla to ohromná zábava. Duch těch časů stále žije díky prosperující výstavbě trailů a jezdecké komunitě, která udržuje jádro horské cyklistiky stále silné. Když zrovna nesjíždíte freeridové lajny nebo nevláčíte kolo porostem k přírodním prvkům, jsou to stavitelé tratí, kteří skutečně pracují s terénem a směrují horskou cyklistiku k novým hranicím.

Závěr

Kontrast a rozmanitost při jízdě na kole fascinovala Joela na horské cyklistice po celý život, a vydal se je hledat i na této výpravě. Každé místo má svůj půvab, ale žádá si i oběti. Ať už jde o to šlapat pěšky 5 hodin s kolem, vyběhávat filmovací povolenky, nebo trávit hodiny jízdou autem, všechno se ale tak či onak vyplatí. Je jedno, kolik času strávíte nahlížením do map a brouzdáním na webu, věci jsou nakonec stejně jinak, než jak se jeví na monitoru počítače. Stačí se jen jednou podívat dolů na druhou stranu horského hřebene a seznam vysněných míst narůstá. Na tomto výletu se podařilo skloubit cosi iracionálního, imaginativního a visionářského způsobem, který vás skutečně přiměje porozumět, proč lidi tak milují jízdu na kole — a jak je to společně neustále nutí dělat něco, so nedává smysl, ale zároveň to má možná větší smysl než cokoli jiného.