Cesta

„Je mi líto pane, ale do letadla nemůžete nastoupit,“ říká mi zaměstnanec na odbavovací přepážce. Těšil jsme se na čerstvou grilovanou rybu v Atlantiku. Moritz a Karen se tváří překvapeně, když jim vysvětluji, že mě s pasem, který odteď platí už jen 4 měsíce, do Afriky nepustí. „Afrika? Mysleli jsme, že letíme na portugalský ostrov.“

Kapverdské ostrovy, přímo uprostřed Atlantského oceánu, jsou samostatnou republikou mimo EU již od roku 1974. Moritz a Karen odletěli z letiště v Mnichově beze mě. S novým pasem letím na Kapverdy o den později. Po hodině na klikatých silnicích dorazíme do Tarrafalu na ostrově Santiago. Odtud chceme vyrážet na průzkum ostrova na kolech. Traily často končí na pláži. Kapverdy jsou známější windsurfingem, ale geologické podmínky na Santiagu slibují také dobré MTB traily. Nejvyšší vrchol s 1394 m je Pico da Antónia.

Den 1.

Náš první den začíná výjezdem kyvadlovou dopravou do nejvyššího horského sedla ostrova.
Ale Kapverdy nejsou Finale Ligure. To můžete směle prohlásit hned, jak vlezete do shuttlu. Zatímco nakládáme kola na pickup, z repráků se valí hlasité reggae.

Místo sedadel poslouží dřevěná lavice hned vedle kol. Počet kol a cestujících není omezen.

Ale nebojte, vyskočí včas. Jakmile vyjedeme nahoru, plácneme si a s naším řidičem se dohodneme, kde nás vyzvedne příště.

Dnes jsou našimi průvodci Bruno a Adelson. Bruno je Švýcar a šéfem cyklostanice v Tarrafalu. Adelson je zdejší a s cyklistikou začal teprve před dvěma lety. Jezdí opravdu dobře a mluví místní řečí - kreolštinou.

Náš den začíná v ostrovním národním parku „Serra de Malagueta“. Mnohé túry startují právě odtud. Úvodní část trasy stoupá po šotolinové cestě. Pohled doprava i doleva je ohromující: kopcovitá krajina s charakteristickými průseky a kaňony se táhne až k oceánu. Hustá vegetace nahoře připomíná džungli. Směrem dolů pustne a je vulkaničtější. Než přeřadíme do režimu sjezd, zdvořile se pozdravíme s rangery a pak se pustíme po čerstvě upraveném trailu. Adelson a jeho parta byla v horách před pár týdny a za použití mačet a pil zbavili stezky zimního nánosu.

Sjezd je teď ještě zábavnější. Díky několika zatáčkám držíme rychlost pod kontrolou, ale pak už jedeme na plný kotel. Trail se vine promyšleně podél hřebenu, z větší části plynule, místy kombinuje technické úseky. Takto by měla vypadat horská cyklistika. Míjíme několik osamocených, zchátrale vypadajících chat, ale lidé zde žijí. Zkultivovali několik okolních čtverečních metrů a stali se tak z většiny soběstační. Stále pěstují stejné plodiny: kukuřici, fazole a dýně. Tyto tři rostliny žijí ve vzájemné symbióze a jsou velmi nenáročné. Praktické.

U jedné z chat zahneme doleva na úzký singltrek. Začíná to tu být techničtější: kamenité pasáže blokují cestu a je třeba zvládnout i pár těsných zatáček. Dole nás stezka vyplivne na úzkou štěrkovou cestu, která nás zavede do vesnice Rabelados. Rabelados znamená kreolsky rebelové. Obyvatelé tu žijí autonomně po celá léta, nepodřizují se koloniální nadvládě Portugalců ani katolické církvi. Dokonce i dnes žijí v pospolitosti se zvířaty a zemědělstvím, stále si zachovávají nezávislost na společnosti. Jsou a vždy byli rebelové.

Po návratu na hotel se podíváme na surfařskou stanici v sousedství. Paxiola, jeden z Adelsonových spoluprůvodců, tu žije ještě s dalšími 5 mladými lidmi ve slaměné chýši. Dnes nás pozval, abychom si prohlédli tento společenský projekt: Surf Cabana Paxiola nemá rodiče a tady ho přijali. Každý den má někdo službu v kuchyni. Residenti vyrábějí šperky z nálezů, které objeví na pláži, a získávají tak prostředky pro komunitu. Jinak surfují nebo jezdí na kole. Večer pořádají táboráky a pohodu u západu slunce.

Den 2.

Dnes je náš epický den. Trail s názvem Kingfisher je opravdové dobrodružství: nahoru kyvadlovkou, napříč ostrovem na biku a zpátky lodí. Projíždíme terénem, který se podobá stepi, s několika rovnými úseky, následovanými rychlými úseky bez zásadně technických výzev, dokud nás trail nezavede dolů do soutěsky nalevo. Adelson nás nabádá, abychom jeli opatrně, když vjíždíme do kamenité pouště. Krátká pasáž je velmi technická, pak se nám v nepatrné chvíli podaří popadnout dech. Když nám Adelson vypráví o chlapíkovi, který tady někde v pustině žije a pěstuje drogy, pokusí se na nás zaútočit několik pávů.

Musíme rychle zmizet. Stezka vede po klesajícím hřebenu drsným, skalnatým terénem, s prudkými srázy na obou stranách. Slunce nás spaluje, krajina s každým metrem klesání pustne. Naším cílem je moře, lépe řečeno pláž, odkud už není návratu.

Pokud ovšem nemáte kamaráda s lodí. Ptám se Adelsona, jestli by mohl vyzvednout svého kamaráda Nelita lodí. „Jo“ je stručná odpověď, kterou jsme si přebrali jako jasné ano. Takto ujištěni pokračujeme v jízdě, najednou se však ocitneme u propasti a žádná stezka není na dohled. Adelson ukáže dolů do rokle a přikývne. Rozhodnu se vyzkoušet štěstí jako první, z cesty mi uskočí pár koz, opice na stromech se hlasitě smějí a my jsme uprostřed džungle. Vegetace je jiná, díky řece září kaňon kolem nás do zelena a stromy skýtají chladný stín rozpáleným cyklistům. Brzy budeme muset vzít svá kola na ramena. Musíme sestoupit po skalnatém svahu. Zvládli jsme to. Teď se úzká stezka vine písečným terénem směrem k oceánu a dovede nás přímo na pláž. Před námi leží písečný záliv, který bere dech. Otevírá se nám scenérie jako z Robinsona Crusoe. Strháme ze sebe zpocené cyklistické vybavení a běžíme do chladné vody.

Právě v té chvíli vjíždí do zálivu barevná rybářská loď. Nelito na nás radostně mává, zdraví nás a zároveň loď nastavuje do správného úhlu k pláži, abychom si mohli nastoupit. Moře se zvedá a není zrovna snadné kola na lodi zajistit. Na takové případy se dobře hodí záchranné vesty.

Jakmile jsme všichni na palubě, rozdá nám Nelito rybářské pruty a řekne, že máme hodinu na to, abychom si ulovili večeři. Slovo „divoké“ zdaleka nevystihuje to, co se nám naskytne, když opustíme chráněnou zátoku a zamíříme na otevřené moře.

Karen je vyděšená. Vidím to v jejích doširoka otevřených očích a cítím, jak pevně se mě drží. Vlny jsou opravdu vysoké a loď poměrně malá. Ale zdá se, že rybář Nelito má vše pod kontrolou.

Jako zkušený surfař zná každou zátoku a každou vlnu jménem. O hodinu později vede svou loď bezpečně zpět do zálivu Tarrafal. Žádnou rybu jsme nechytili. Na to byla jízda lodí příliš vzrušující. Jako dárek na rozloučenou nám Nelito podává obří rybu, kterou chytil už cestou tam. Vypadá to, že dnes večeře na grilu klapne.

INFO

Santiago je největším z Kapverdských ostrovů, sopečného souostroví u břehů západní Afriky. Je známý zejména díky svým plážím, kreolskou portugalsko-africkou kulturou a historickou úlohou v obchodu s otroky.

Na jihu ostrova leží Cidade Velha, významná osada portugalských kolonistů. Mramorový sloup (Pelourinho) stále připomíná místo, na kterém bývali kdysi řetězem poutáni otroci. Současné hlavní město Praia se 127.000 obyvateli leží na jihu ostrova a je zároveň největším městem na Santiagu. Nejvyšším bodem ostrova, který sahá do výšky 1394 metrů nad mořem, je Pico da Antónia.

Měna
Kapverdské Escudo 1€ ≈ 110 CVE

Jazyk
Kreolština

Bike Shop
Cyklostanice The Place

Výlet
Scott Travel Die Rasenmäher

Ubytování
Hotel Kingfisher Village