V uplynulých pěti letech se mou zálibou stala horská cyklistika, aby doplnila zimní radost - lyžování.  Jednak mám radost z přínosu křížového tréninku a pak mě baví sjíždět traily s dobrými přáteli a nadšeným povykem.  Moc si to užíváme! 

Loni v létě jsme s kameramanem Ericem Gonzalezem natočili první společné video, které přibližuje naše putování po neskutečných stezkách sítě  Rossland  v Britské Kolumbii.

Letos jsme dostali nápad na další projekt, v duchu prvního, ovšem trochu jinak pojatý.

Znovu jsme se vydali do Kanady i Britské Kolumbie, jen tentokrát do malebné oblasti Revelstoke. Krajině kolem dominují vrcholy sahající do alpských výšek a město obývají šílenci, kteří si říkají „vysokohorští závisláci“.  Netřeba dodávat, že k našemu záměru to bylo místo jako stvořené, mě navíc dobře známé, protože ve stejných horách trávím zimní sezónu na lyžích.

Kamarád nám na výpravu nabídl stanový přívěs, takže jsme naložili pick-up a vyrazili na cestu. Byli jsme nabalení až po okraj.

Dojeli jsme do Revy a pokračovali dál směrem na sever k Mica Creek, rozložili tábor na břehu kdysi živé řeky Columbie, nyní pokojného přehradní jezera.  Neobyčejné místo.

V následujícím týdnu jsme na projektu trávili 10 hodin denně.  Ráno začínalo hodinovou jízdou autem po lesní odvozní cestě až na hranici, za níž už se stromy nevyskytují. Odtud jsme výš do hor už šlapali na kole, tady začínala naše práce. 

Když jsme měli už dostatečnou cyklistickou stopáž, začal jsem se poohlížet po horských vrcholcích mimo plán.  Přitažlivost nejvýše položeného byla silná, tak jsem hodil kolo na rameno a už jsme si razili cestu nahoru na horský hřbet, klopýtajíce přes pár překvapivě velkých překážek.  Když jsme se dostali na hřeben, přivítal nás úžasný výhled na horizont. Nebude to snad tam na druhé straně lepší?  

Sjezd z vrcholu byl parádní. Je třeba zmínit, že freeride na kole znamená sjíždět skály, které vypadají, že se sjet nedají, brát smykem štěrkové svahy a valit se přes nádherné horské louky.  Dnes už se na kolech lze dostat prakticky kamkoliv. 

Ve dnech volna jsme si s Ericem udělali cestu do města a strávili den v kavárně, stříhali, určovali délku pořízeného materiálu a zjišťovali, jestli nám nechybí záběry, které jsme tam chtěli mít.  

Úpravy „filmů“ jsem dělal už jako dítě, ale čím jsem starší, tím víc jsem potřeboval změnit postup.  Rozloučit se s klasickým konceptem editace a přejít k něčemu, o čem bych si rád myslel, že je video.  

Sestřih jsou záběry sladěné s hudbou, bez příběhové linie, pouze kompilace, neboli tak říkajíc „směsice“.  Video už může oslovit širší publikum, protože každý záběr má souvislost s posledním, ovlivňuje divákovy myšlenky a může do jeho života vnést nový význam.  Video vás pohltí od začátku do konce, napříč prostorem i časem.