Three Peaks je nevídaná cyklokrosová událost odehrávající se každoročně v Anglii přes tři Yorkshirské vrcholy - Ingleborough, Whernside a Pen-y-ghent. 

V září roku 1959 se mladý odvážný chlapec z nedalekého městečka Skipton rozhodl absolvovat v té době již proslulý turisticko-běžecký závod Three Peaks na kole. 14tiletý Kevin Watson dokončil tehdy 40km okruh za 6 hodin 45 minut a stal se rázem hvězdou plnící místní noviny seznačním úspěchem. O týden později se Kevinovým výsledkem nechali inspirovat tři jezdci z Leedsu. Neodolali výzvě zdolat trať za 6 hodin 30 minut. Zprávy se nesly Yorkshirem a dychtivci zdaleka široka hodlali vyzkoušet trasu na Three Peaks. 4. října 1959 uspořádalo 10 cyklistů z klubu Bradford Racing akci, která by již mohla být klasifikována jako závod. Dojelo jich jen šest. 

1. října 1961 se konal první oficiální ročník cyklokrosového závodu Three Peaks. Ačkoliv jako první objel tři vrcholy čtrnáctiletý Kevin Watson, první titul vítěze tohoto CX závodu náleží Johnu Rawnsleymu. Nejen, že se John stal šampiónem úvodního ročníku, on ho shodou okolností také organizoval. V závodech pokračoval a následně jich dokončil ještě 46. 

Zdejší cyklokrosový počin s hromadným startem je poněkud netradiční. Mohli byste namítnout, že to žádný cyklistický závod není. S nálepkou „nejtěžšího cyklokrosového závodu světa“ jde o neúnavnou dřinu na kole nebo mimo něj, přes tři malé, ale majestátní kopce. 

V roce 1980 byla trať z původních 40 km prodloužena na 47 km. Rok 1980 zaznamenal vůbec největší změnu v dlouhé historii závodu. Kilometry se navyšovaly několikrát. K dalšímu nárůstu vzdálenosti došlo v roce 1982 a 1983, nejdřív na 50 a následně na 57 km. Nejnovější úprava nastala roku 1994, kdy se cíl trasy posunul na 61. km. Začali se přizpůsobovat jezdci i kola, aby se zjistila nejvhodnější kombinace na závod. A tehdy vstoupily do hry rozmanité cyklistické strategie. Kola se měnila na každý zásadní úsek, jezdci volili tradičnější „silniční“ kola na hladší asfaltové pasáže a dřív byla dokonce povolena i kola horská. To skončilo v roce 2011, kdy organizátoři zakázali veškerá rovná řidítka. Povinná jsou silniční. Ne snad že by záleželo na tom, jaká řidítka máte na kole, když 8 - 10 km závodu prakticky nejde jet.

Three Peaks si drží místo v mnoha srdcích. Je s ním navždy spojeno mnoho jmen. Kromě oblíbeného Kevina Watsona, legendy Johna Rawnselyho také např. Brenda Atkinson. Ta zvítězila jako první žena, jakmile bylo v roce 1979 ženám „povoleno“ se účastnit.

V poslední době se při zmínce o potenciálním vítězi legendárního závodu vybaví tři jména. Několikanásobný vítěz Rob Jebb (HOPE Tech Racing), týmový kolega Paul Oldham, kterému se v roce 2015, až po 13. pokusu, podařilo dojet na prvním místě a nakonec Nick Craig (SCOTT Racing). 

„Když jsem jel poprvé 3Peaks, bylo mi 16. Zdolat ten okruh jakýmkoli způsobem byla ohromná výzva. Věřil jsem, že jednoho dne vyhraji, ale ani si nevzpomínám, kolikrát už jsem dojel druhý.  To mě nutí stále se vracet. S 11tiletou přestávkou (závazky na MS MTB) a dvouletým výpadkem, kdy se závod nekonal z důvodu propuknutí nákazy slintavky a kulhavky, jsem odstartoval a projel cílem celkem 17krát. Moje první nejvyšší příčka v roce 1991 v 21 letech byla skvělá. Ovšem zvítězit o 18 let později, ve 40, nad Robem Jebbem! Několikrát jsem za ním dojel druhý, tentokrát on zaostal za mnou o 15 sekund.

Nikdy nezapomenu na rok 1989. Bylo mi 19 a cestou z Pen-y-gent jsem se míjel s otcem. Lilo jako z konve. Sundal jsem si pláštěnku a jak stoupal vzhůru, podal jsem mu ji. Za stejných podmínek vyhrál třetí ročník závodu v roce 1963. Asi to byla taková předávka štafetového kolíku a bylo mou povinností pokusit se jednoho dne v tomhle mimořádném klání zvítězit.

V roce 1991 můj otec přihlížel, když se mi to podařilo. O to cennější výhra to byla.

Když o 4 roky později můj otec v 57 letech zemřel, 3-násobný vítěz Fred Salmon daroval trofej nejlepšímu juniorskému účastníkovi. Každý rok se dívám na věnování a přemýšlím, jestli si někdy jeden z mých kluků bude tenhle závod užívat stejně jako já a mnoho dalších.“”

-Nick Craig

Související produkty

Foto: Brian Vernor, Sam Flanagan