Co mám udělat, aby byly děti po celou dobu jízdy spokojené?
Děti si rády hrají. Když vhodně nakombinujete jízdu, hraní a objevování, děti to bude bavit. Pohodoví rodiče zakoupí na cestu dobroty nebo naplánují opékání. Nejlepší trasy povedou kolem hřiště, potoka nebo řeky. Rodiče často zjistí, že je i méně náročná cesta může být prima. Jako již zkušení musíte být schopni vcítit se do dětí a včas rozpoznat známky hrozícího výbuchu vzteku v případě přetažení dítěte. Pak je to už jen o správných slovech a činech. Děti nemají představu o nadmořské výšce ani kilometrech. Čísla, coby reakce na „kdy už tam budem“, moc nemotivují. Taková situace si žádá srozumitelnou odpověď, kterou je dítě schopné pochopit. Něco jako „vsadím se, že nevíš, kolik stromů je podél cesty, počítej je, dokud tam nedojedeme,“ nebo „až se kouzelný les rozsvítí a my uvidíme perníkovou chaloupku, budeme na místě.“” Takové pohádky se hodí pro děti do 10 let, pro starší budete muset vymyslet poněkud sportovnější výzvy. Tlak vyvolává protitlak. A ten tady nikam nevede. Ve sportu je to v tomto ohledu jako ve škole. Děti praktikují negaci, přesný opak toho, co po nich matka nebo otec chce. Tlak v reálném čase je mnohem horší. Takže někdy není na škodu zvolit kratší výjezd a nechat si pořádnou časovou rezervu. Vztek a zahození kola k tomu všemu patří, zejména pokud něco nefunguje. Když bude mamka zezadu chytře radit, bude to jenom horší. Děti se chtějí cítit po svém, zkoušet věci a když budou potřebovat pomoc v záludné pasáži, dají vám vědět.
