Vytrvalostní trénink je základ pro každého profesionálního cyklistu. Bez ohledu na disciplínu tráví profi jezdci v sedle nekonečné hodiny. Když přijde na horskou cyklistiku a obzvláště pak cross-country, je to trochu jinak. Sportovci dnes trénují při vyšší frekvenci. Což znamená, že místo jednoho dlouhého tréninku dělají děnně několik krátkých. Pro mistra světa Nina Schurtera jsou dlouhé jízdy důležité, ale vzhledem k tomu, že XC je mimořádně intenzivní, kratší namáhavá cvičení jsou nedílnou součástí jeho tréninkového režimu.

Důležitou částí Ninovy přípravy je roční tréninková zátěž jako taková. Od poslední Olympiády v roce 2012 splnil Nino cca 950 hodin tréninku ročně. Přestože se toto číslo pohybuje lehce pod referenční hodnotou špičkových sportovců (1000 h/r), jasně z něj plyne účinnost tréninkového plánu.

Ten sestává z 85% vytrvalostního a 15% silového cvičení a je vedený v kombinovaných hodinách. Průměrně zvládá Nino 12 tréninků týdně s jedním dnem volna. Rozložení celkové intenzity probíhá podle modelu polarizovaného tréninku. Což značí, že 25% tréninkové jednotky zahrnuje vysoce intenzivní cvičení jako jsou intervalová cvičení, která jsou hodnocena jako “obtížná.” Zvláštní pozornost v jeho vytrvalostním programu je věnována běhu, který v průměru vychází na dva tréninky týdně. S ohledem na cílové závody se drží schématu „peaking and tapering“ - zachovává intenzitu tréninku, ale postupně snižuje jeho objem.

Je zřejmé, že cílem veškeré přípravné aktivity závodníka je zlepšení sportovního výkonu v dané disciplíně. Proto XCO výkon tak úzce souvisí s vytrvalostí sportovce.  Hlavním cílem je tedy zvyšovat silový výkon. Intervalovým tréninkem dosáhne tělo toho, že je dlouhodobě schopné maximálně energeticky pokrýt výkon při závodu. Aerobní metabolismus nejúčinněji rozvíjí limitující faktory jako např. maximální využití kyslíku VO2max. Navíc se sportovec při intervalovém cvičení učí vypořádat s takovými nepříjemnými situacemi i na úrovni psychiky.

Aby se elitní sportovci mohli dále zlepšovat, je pro ně vysoce intenzivní intervalový trénink (HIIT) nezbytný. Nino se vážně snaží, aby ho prováděl správně. Vloni při tréninku kombinoval objem a intenzitu v tzv. “reverzní periodizaci”, což znamená, že v první fázi zlepšil své VO2max a ve druhé fázi s delšími intervaly výkon při anaerobním prahu. Poněkud netradiční je, že intervalový model aplikuje i do běhu. Je dokázáno, že tyto formy tréninku jsou velice časově úsporné a přitom účinné při zvyšování VO2max. Navržením intervalového tréninku bere Nino v úvahu nejen určité požadavky na závody, ale také specifickou závodní rychlost. Není stejné podávat výkon 400 W při 15 km/h nebo 25 km/h, což nastane v Riu. V sezóně kombinuje Nino anaerobní a aerobní intervaly, 1 minutu na maximum + 5 min „záplatování“ (aktivní odpočinek), jak říká Nicolas, jeho kouč.

Nejzásadnější rozdíl je, že sportovci trénují při vyšší frekvenci. Znamená to, že místo jednoho dlouhého tréninku dělají denně několik krátkých. Podle polarizovaného modelu se zaměřují na kvalitu tréninku a provádějí větší objem HIIT cvičení, zatímco před deseti lety se rozložení intenzity soustředilo spíše do aerobní a anaerobní zóny. Došlo také k posunu týkajícím se rozdělení  HIIT cvičení vůči blokové periodizaci, tj. tréninky jsou koncentrovanější. A v neposlední řadě využití wattmetru umožňuje přesný záznam momentální zátěže. Co do praktičnosti to znamená, že můžete porovnat výkon v jednotlivém tréninku s referenčními hodnotami nebo s vytyčeným cílovým požadavkem. Takže soupeři jsou vždy s vámi a tréninky budou stále náročnější.

Foto: Jochen Haar I Gary Perkin I Gaudenz Danuser
Text: Beat Müller/Swiss Olympic