Používáme soubory cookies, abychom vám mohli zajistit ty nejlepší zkušenosti s našimi webovými stránkami. Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s jejich použitím. Pro bližší informace o našich cookies klikněte  sem
Mike Horn Pole 2 Pole Expedition

Jen pár měsíců po jeho úspěšném přechodu Antarktidy jsme měli šanci se s ním setkat. Mike Horn je neobyčejný dobrodruh se spoustou jedinečných zážitků, takže se nelze divit, že jsme využili příležitost a položili mu pár otázek.


Ahoj Miku, jak se dnes cítíš? Co si myslíš? Máš pocit, že jsi “Superman”, když jsi zvládl takový přechod?

Připadáte si strašně malí, když víte... a když se nad tím zamyslíte. A berete to s pokorou, protože z jistého hlediska jsem měl jen 100% štěstí. Mohlo se to klidně zvrtnout. A naděje na záchranu nebyl žádná. Když si promítnu, kolikrát jsem se potýkal se silným větrem a ledovcovými trhlinami, mohl jsem si uprostřed Antarktidy třeba zlomit nohu. Prostě jsem měl kliku.

Někdy své štěstí pokoušíte, ale čím víc si troufáte, tím víc ho máte. Když jsem krátce po Antarktidě seděl na své lodi a popíjel pivo, probíral jsem znovu, co jsem udělal a uvědomil si, že to vážně neumím tak dobře, abych to zvládl znovu. Je to dost obohacující poznatek, když o tom teď tak přemýšlím. Tenkrát ve Švýcarsku jsem si řekl, no jo, tak přejdu Antrarktidu, mám znalosti a zkušenosti a pak jsem to udělal a zjistil, že jsem na to vlastně nikdy znalosti ani zkušenosti neměl.

Domnívám se, že nikdo nikdy nebude mít tak komplexní povědomí a praxi, aby mohl Antarktidu přejít. A to z toho důvodu, že je tak nehostinná a od všeho tak vzdálená. Kdybyste potřebovali zachránit, letadlo by muselo uletět přes 5000 km a pak najít místo na přistání, protože tam žádná přistávací dráha není. Ten kontinent je zkrátka strašně nepřístupný!


Extrémně silný vítr (z expedice Od pólu k pólu)


Přešel jsi Antarktidu a vrátil se do civilizace. Co jsi udělal jako první?

Nejdřív jsem si sedl, odpočíval a přemýšlel o tom, co jsem uskutečnil. Musel jsem to ocenit, protože to byl závod s časem a nejen to, byl to souboj o život. Bohužel mi nevyšla plavba, nějaký čas jsem ztratil, takže mi na přechod Antrarktidy nezbylo dost letní sezóny.

A protože byl čas můj nepřítel, musel jsem jít, ať už bylo počasí dobré nebo špatné. Nemohl jsem si dát žádný den volna, když jsem potřeboval. Jíst jsem musel za chůze, protože na co jsem měl podle plánu 90 dní, jsem musel vyřídit za 60.

Antarktida je největší ledovcový kontinent na světě. 5100 km ledu stoupá místy až do 3800 m vysoko a teploty klesají k -70°C. Nehostinný kraj! Odměnou je mi to, že jsem se vrátil a můžu na to vzpomínat.



Co jsi udělal hned po Antarktidě a kam ses vydal?

Po Antarktidě jsem dojel do Hobartu na Tasmánii a odtud plul na Nový Zéland, abych se pustil do další části expedice, do Fiordlandu, přešel jsem Jižní Alpy a vyšel na nejvyšší horu Nového Zélandu Mt. Cook. Následně jsem trochu lezl, u Rees Valley v pohoří Earnslaw. Poměrně technická záležitost. 

Tím jsem se chtěl připravit na příští díl expedice, který mě zavede do Indie. Tam se pokusím slézt dva nejvyšší nezdolané vrcholy světa. Lezení bylo příjemné. Na rozdíl od rovinaté Antarktidy bez vegetace a bez života byl Nový Zéland přesný opak. Strávil jsem tam dost času, abych se rozvzpomenul a znovu zažil věci, o nichž jsem si na Antarktidě myslel, že už neexistují.


Mike Horn na průzkumu překrásného Jižního ostrova Nového Zélandu.


Svou expedici Od pólu k pólu jsi přerušil určitými meziprojekty. Můžeš nám o nich říct něco víc?

Ona je tahle expedice poněkud rozvětvená, takže je dost těžké pohnout se z místa. Má několik environmentálních projektů, které jsou pro nás poměrně zásadní, zejména v oblasti Austrálie a Velkého bariérového útesu. Jako vždy také provádíme úklid pláží a oceánu po celém světě, do kterého zapojujeme mladé objevitele.

A z něčeho musím také žít, takže dělám jedno nebo dvě televizní natáčení s celebritami, které beru do přírody a učím je, jak přežít. Pořady poměrně dobře zafungovaly a dnes jsou oblíbené. Z nich vlastně financuji většinu svých expedic. Víte, sehnat sponzora je čím dál složitější, musím tedy najít alternativní finanční prostředky. Když to můžu udělat prostřednictvím televize, tak si na ni musím vyčlenit čas.

Programy nejsou časově nijak náročné, většinou zaberou jen asi týden, ale umožňují mi vyjet a bádat. Mířím na Papuu Novou Guineu, kterou hodlám prozkoumat pomocí místní dopravy. Ze dřeva si vyrobím kánoi a pak popádluji, jako kdysi Papuánci přes Novou Guineu a její přilehlé ostrovy. Trochu se také zaměřím na přežití v džungli. Připomeneme i dopad civilizace na Papuu Novou Guineu, která, ač převážně chráněna, stále čelí nátlaku mnoha lidí, kteří by ji chtěli využívat.

Pak se vydám do Indonésie, do jihovýchodní Asie a budu pokračovat do Himalájí poblíž nepálsko indické hranice. V březnu až dubnu příštího roku se pokusím o dva dosud neslezené horské vrcholy, oba jen těsně pod 8000 m. Bude to poněkud techničtější kombinace prudkých svahů a směsice skalních a ledových stěn. Nicméně aklimatizace bude snazší díky nižší nadmořské výšce.

Z Indie se pak přesunu na Kamčatku do Ruska, překonám místní sopky a pak popluji přes Béringovu úžinu. 

Nakonec bych opravdu chtěl přejít Severní pól až na jižní cíp Grónska. Se zkušenostmi, které mám z přechodu Antarktidy mám pocit, že mám velkou šanci Arktidu zdolat. Úspěch na Antarktidě mi dává motivaci a inspiraci dokončit zbývající části expedice Od pólu k pólu.


Kde je Pangaea [Mikova plachetnice] teď?

Právě jsem se plavil přes Tasmánské moře a bylo ta náročná plavba. Tam dole je teď zima, zuří tzv. Roaring Forties (silné západní větry na jižní polokouli), nízké teploty, sem tam sníh a celkově je počasí velmi drsné.

Momentálně se nacházíme v Sydney, kde je o něco tepleji. Nový Zéland jsem opouštěl nerad, je to svým způsobem můj domov. Nabízí spoustu přírody, je ideální destinací na kayaking, lezení po horách, turistiku i cyklistiku. Je pravděpodobně jedním z nejkrásnějších míst, kam může dobrodruh zavítat a na velmi omezeném prostoru provozovat mnoho rozmanitých aktivit. Řekl bych, že Nový Zéland je na dobrodružství jako stvořený. 

Takže teď jsme v Austrálii. Směřuji na Simpsonovu poušť, kde se budu chvíli věnovat programu přežití. Doufám, že budu moct spolupracovat s místními obyvateli a získám něco z jejich „fíglů“. Od místních je vždy co se učit. Techniky přežití Křováků v poušti Namib se liší od metod Maorů na Novém Zélandu. Chci je umět všechny!



Už jsi přemýšlel o nových výpravách, které bys rád podnikl po ukončení expedice Od pólu k pólu?

Vždycky se najde něco nového. Jen čas to komplikuje. Ano, je několik nových expedicí, na které bych rád vyjel do hor, zejména do oblastí se spíše neslezenými, techničtějšími vrcholy. Rád bych také víc využil při výstupech lyže. Sjet si zatím nezdolané je pro mě neustálá výzva.

Vždycky lezeme trasami, které už před námi použilo mnoho jiných lidí a mě tyhle „přelidněné“ hory tak nějak unavují. Týká se to především 8-mi tisícovek. Jsou tu ale úžasné 6-ti a 7-mi tisícovky, které bych rád prozkoumal. 

Dávám tomu rok, ale chtěl bych podniknout cestu přes Himaláje, Hindúkuš a pohoří Karákóram. Bral bych jednu horu po druhé, podle toho, jak by se zrovna vyvíjelo monzunové období. To by mi pomohlo dostat se pryč od lidí a vymýšlet, co dál. Život je plný překvapení, přechod Severního pólu je bez záruky. Uvidíme, co přichystá budoucnost a jestli přežiju, možná potom strávím nějaký čas v horách. 



Co bude na Severním pólu největší výzvou?

Oteplování planety je pro mě samo o sobě výzvou. Budeme se pohybovat po oceánu, ledovce tají, je možné, že se odchýlíme od původního směru. Další problém by mohl nastat, kdybych potřeboval záchranáře. Bylo by obtížné přistát, není tam totiž pevný terén. 

Bude zajímavé pozorovat, jak proměním sáně v kajak a pár dní v něm pojedu. Bývají tu dost ničivé bouřky, tak jsem zvědavý, jak je v kajaku ustojím. Bude to rozhodně jedna z nejzajímavějších expedic, protože bude vážně nevypočitatelná.



A jak máš naplánovanou zásobu potravin? S nějakou podporou? Co třeba zásoby dodané vrtulníkem?

Rád bych zopakoval cestu jako na Antarktidě, bez jakékoli hmotné pomoci, to mi totiž dává největší šanci Arktidu přejít. Nechci spoléhat na letecké dodávky nebo doplňování zásob, aby byla mise úspěšná. Radši bych využil svých znalostí a zkušeností. Børge Ousland se mou jel v na Severní pól v zimě 2006. Oslovil mě a zeptal se, jestli by se ke mě mohl připojit i tentokrát, protože tou dobou tam bude léto. Pokud se přidá, možná budeme mít větší šanci na úspěch.

Lední medvědi nejedí maso tuleňů, které loví, takže pokud mi dojdou zásoby jídla, budu se moct krmit tím, co naloví medvědi. Tuhle metodu jsem už předtím použil a funguje velmi dobře. Myslím, že si to mnozí lidé při přechodu Arktidy neuvědomují. Jen musíte být schopni najít ty medvědy, což se vám může podařit, když budete pozorovat ptáky, co létají kolem. Taky je tu možnost rybařit.

Potíže nastávají až s nedostatkem pitné vody, protože veškerý okolní led je tvořen slanou mořskou vodou. Najít čistou vodu není na Arktidě vždycky jednoduché. Podle barvy ledu poznáte, jak slaná nebo čistá je. Můžete najít kusy ledovců, které pocházejí z grónských ledovců, ty jsou tvořeny sladkou vodou. Takže když objevíte potenciálně použitelnou vodu, musíte být připraveni led rozbít a dál ho vézt s sebou na saních.


Balení má Mike už dobře nacvičené (expedice Od pólu k pólu)


Jak bys definoval domov a kde je pro tebe?

Víte, domov je planeta Země. Alespoň tak to vnímám já. Ale vždycky je příjemné vrátit se do Švýcarska, zavřít dveře a užívat si trochu pohodlí, které v životě máte. Sice ho ke své existenci nepotřebuji, ale je hezké cítit se v bezpečí, nemuset spát s jedním okem otevřeným a čekat, jestli nepřijde lední medvěd nebo jestli vítr neroztrhá stan. 

Je fajn přijet zpět do Švýcarska a být zase chvíli s dcerami. Strašně moc mi pomáhají s tím, co teď dělám a jsme si velmi blízcí. Když je vidím v pohodě, v prostředí, kterému říkají domov, tak je to domov i pro mě. 

Domov je pro mě zřejmě zrovna tam, kde jsem šťastný a v této fázi bych řekl, že za domov považuji svou loď. Tam jsem rád, je pro mě prostředkem, kterým se přesouvám z kontinentu na kontinent a z výpravy na výpravu. Když si vezmete ta nejkrásnější místa na světa, na nichž byste chtěli mít dům, tedy domov, tak tam já můžu zajet na své lodi. Proto říkám, že se mým domovem stal svět. Prostě cestuji z místa na místo a kdekoli si připadám šťastný, tam se cítím doma. 

 

Pro lepší srozumitelnost byl rozhovor upraven a zkrácen.


Jižní ostrov Nového Zélandu