Pomalu začíná rituál. Pokaždé ten stejný. Již roky to tak je a zůstane i nadále. V hlavě mi víří myšlenky na trail přede mnou. Okamžiky, které nastanou, jsou všechno a nic zároveň. Stav vědomí, v němž neexistuje rozdíl mezi myšlenkou a akcí.
Pomalu začíná rituál.
Uvědomělá mysl opouští společnost. Nemůžete si pomoct, musí to proudit. Ego slábne, plně pohlceno tíhou okamžiku. Síla mého podvědomí vede kolo přede mnou. Myšlenky jsou pohyby, vědomí v akci.
Síla mého podvědomí vede kolo přede mnou.
Tisíce let evoluce vrcholí stavem flow právě teď. Moment, který nekončí, dokud si neuvědomíte své uvědomování, zpět do reálného světa, akce a myšlení jsou nyní dvě oddělené formy v různých rovinách... akce zaostává za myšlenkou.
Čas je teoretický pojem, nikoliv fyzická realita. Naše subjektivní zkušenost s časem je velmi proměnlivá, dramaticky se mění podle našich poměrů. Jakmile se ponoříme do okamžiku a vstoupíme do stavu „proudění“, naše vnímání času se stává nedůležitým. Chybí kognitivní schopnost být, pozorovat a rozumět našemu vztahu k času.
Jakmile se ponoříme do okamžiku a vstoupíme do stavu „proudění“, naše vnímání času se stává nedůležitým.
Běžící automat modernosti, všechno, všude, neustále. Není úniku. Kdo by tušil, že The Eagles a jejich ,všichni jsme v pasti našich vlastních výmyslů’ se bude tak přesně hodit do budoucnosti.
Při pomyšlení na ty chvíle - těžko je vysvětlit, ale snadno znovu prožít. Bez touhy po výsledku se akce stane ryzí. Pouze naše chvíle čiré radosti. Potrava pro nadšení, které kultivuje vědomí. Hlad po dalších zlomcích sekundy svobody se brzy vrátí. Myšlenka, jiskra k zažehnutí dalšího velkého ohně.
