Grosse Scheidegg je nejkrásnější stoupání, o kterém jste nikdy neslyšeli. Sledujte Alaina Rumpfa, jak šplhá vzhůru na skrytý klenot s Danem Patituccim. Vyrážejí z půvabného města Thun ve Švýcarských Alpách.

Vítejte u mě doma. Ve Švýcarsku. Tady jezdím už od svých 12 let, kdy jsem se zamiloval do cyklistiky. Jako dítě jsem závodil po celé zemi a objevovat ji na kole jsem nepřestal, ani když jsem u UCI dostal job. 20 let jsem ho zvládal dělat na nejvyšší úrovni a myslel jsem si, že měnit (cyklistický) svět je ta nejskvělejší a nejsmysluplnější věc, jakou jsem kdy mohl dělat. Pak jsem o práci přišel, udělal pozdní změnu kariéry a stal se ze mě cyklista. Jel jsem závod Transcontinental a nyní jsem guide, spisovatel a fotograf. Jezdím a inspiruji lidi prostým životem v horách. Zjistil jsem, že je tento způsob užitečnější.

Dovolte mi shrnout, proč podle mého nezaujatého názoru už ježdění ve Švýcarsku nemůže být blíž nirváně. Zaprvé je země protkána hustou sítí poklidných cest s dobrým povrchem. Tím myslím silnice hladké jako dětský zadeček. A za další, ty silnice vás na tak malé rozloze provedou nečekaně rozmanitým terénem: od nedotčených jezer a řek, přes zvlněné venkovské vrchy až do náročných výšlapů mezi zasněženými horami. Zkrátka - Švýcarsko se vyrovná všemu, co může nabídnou Francie, Itálie, či jiná oblíbená cyklistická destinace.

Průsmyk Grosse Scheidegg, uvelebený v Bernských Alpách, je tou pravou podstatou ježdění ve Švýcarsku. Vine se do něj úzká silnička, u vrcholu uzavřená pro motorizovanou dopravu, a skýtá pozoruhodné výhledy na několik nejproslulejších alpských vrcholů. Ale stoupání je strmé, ty výhledy si musíte zasloužit. Dan Patitucci je na Grosse Scheidegg expert. Přední fotograf horských sportů žije na úpatí hory poblíž Interlaken. Celoročně běhá, lyžuje a jezdí na kole. S Danem jsem se potkal v Dolomitech, okamžitě se z nás stali přátelé a od té doby spolu zažíváme různá cyklistická dobrodružství. Takže když jsem dostal příležitost hostovat v epizodě tohoto seriálu, nemusel jsem se dvakrát rozmýšlet. Do Grosse Scheidegg vyjedu. S Danem.

Okruh, který jsme za teplého letního dne objeli, začíná v městečku Thun, na březích Thunersee, jednoho ze 7000 jezer Švýcarska. Po cestě do Grosse Scheidegg nás Dan vzal na místo známé jen místním, do Beatenbergu. Méně věhlasné stoupání nabízí fantastické pohledy na Thunersee a Bernské Alpy. Příjemné zahřátí před švýcarským standardem. Při návratu do Interlaken jsme se zastavili na kávu a následně pokračovali v jízdě kolem jezera č. 2 - Brienzersee. Jeho úžasná tyrkysová a smaragdová barva se připisuje částicím ledovce. Je to jedno z mých oblíbených míst na pohodovou projížďku. Švýcarsko totiž není jen o šplhání do kopců.

Ještě pár kilometrů po rovině a přijíždíme do Meiringen. Město proslulo Reichenbašskými vodopády, u nichž nechal Sir Arthur Conan Doyle zemřít svého fiktivního hrdinu Sherlocka Holmese - nebo ne? Pak nadešel čas pustit se na Grosse Scheidegg. Ostrá odbočka vpravo na úzkou silničku nás zavedla přímo k jádru věci: prvních 6 km se sklon svahu pohybuje zřídka kdy pod 9%. Letmo lze zahlédnout ledovce a skalnaté vrcholy.

Před Rosenlaui už cesta tolik nestoupá. Již v tomto bodě byste si mohli myslet, že výjezd je to pekelný. To nejlepší ale teprve přijde. Za Schwarzwaldalp už motoristé nesmějí. Žádná auta, motorky ani obytné vozy. Jestli jste někdy v létě projížděli alpskými průsmyky, víte, že je to jako sen. Sledujete jen výhledy, krávy, cyklisty, turisty a známou službu veřejnosti autobusy PostAuto. Sice vás nezabijí, ale ani nezastaví. Takže pokud je silnice úzká, což je téměř vždy, je lépe uskočit stranou, jakmile uslyšíte jejich charakteristické troubení, opakované zhruba každou půlhodinu. Varoval jsem vás.

Osobně dávám přednost serpentinám v závěru výšlapu, pod mohutným Wetterhornem (3692 m). Poté, co jsem ho vyjel s Danem, už tak nadšený nejsem. Týden strávený v Alpách jako guide mi unavil nohy a měl jsem co dělat, abych se udržel těsně za ním. Přesto jsem ho nahoře přespurtoval. Jednou závodník, vždycky závodník.

Nahoře jsme zastavili, abychom si vychutnali ohromující výhled na nejslavnější severní svah Alp - na Eiger. Ale jak se často v odpoledních hodinách stává, nad námi se začaly kupit mraky a bylo na čase pustit se z hory dolů. Sjezd do Grindelwaldu je úsek, kde Peter Sagan poprvé dokázal světu, že není jen spurter. V roce 2011 v etapě Tour de Suisesse vedoucí přes Grosse Scheidegg byl slovenský jezdec součástí brzkého úniku. Z balíku za ním zaútočil Damiano Cunego, překlenul 2minutovou ztrátu a ty nejlepší dostihl. Myslel si, že etapa bude jeho, ale Sagan ho v šíleném sjezdu dojel a pro vítězství v Grindelwaldu dospurtoval on. Tak se zrodila nová hvězda.

Nebyli jsme sice stejně rychlí, ale i tak jsme si užili klikatou silnici a přes Grindelwald mířili dál k Thunersee. Zpět jsme se jeli podél vody a zakončili ve výchozím bodě Thun u piva. Chutnalo výjimečně po výpravném dni do hor, který jsem prožil s dobrým přítelem. Potom... se rozpršelo. Prostě jen další den v Alpách.

Sledujte Dana a Alaina na ALPSinsight. Na rok 2019 chystají velké cyklistické plány - na silnici i mimo ní. Zůstaňte naladěni...

Trasa začíná v Thun, malém historickém městečku 30 km východně od hlavního města Bern. Okamžitě po startu se musíte popasovat s prudkým 7km výjezdem do Heiligenschwendi a následně s krátkým technickým sjezdem do Sigriswil. Tady vás čeká druhé stoupání dne - 12 km s 650 výškovými metry - do Beatenbergu. Po rychlém klesání širokými cestami do Interlaken vede podél jezera Brienz 30kilometrová, většinou rovná silnice. Pak se zvedne stoupák do Grosse Scheidegg. Silnice šplhá necelých 15 km s 1325 výškovými metry, než přijde technický sešup do Grindelwaldu, a pokračuje dál dolů na hlavní silnici do Interlaken. Po 25 závěrečných hrbolatých kilometrech jste zpět na startu. Za sebou máte 142 km a 2990 nastoupaných metrů.

Související produkty

• Video: Etienne Van Rensburg
• Foto: Etienne Van Rensburg
• Text: Alain Rumpf