Svein Tuft byl vždy tak trochu jiný profesionální silniční cyklista. Člověk, co dává přednost jednoduchému životu v horách, jen s nepatrným luxusem. Cestovatel, který se zamiloval do cyklistiky při vyjížďce na kole se svým psem, když mu bylo asi pětadvacet. Dnes nás bere s sebou na svůj oblíbený třídenní výlet po šotolinových cestách v okolí jeho bydliště v Andoře.

O této šotolinové pouti přes tři země jsem vždycky snil a přemýšlel, jestli se dá vůbec uskutečnit. Dnes to zkusíme. Právě jsem přiletěl do Toulouse ze závodu BinckBank Tour, kde jsem na nizozemských a belgických silnicích dobojoval s bočním větrem, a s pocitem stále ještě unavených nohou si říkám, do čeho jsem se to ksakru dostal. Počkal jsem na kamaráda Sama Flanagana, naložili jsme auto a vydali se na cestu do Pyrenejí, na tříhodinovou jízdu do Andorry. 

Bydlíme v malé vesničce Pal v horském středisku Vallnord, kde začínají enduro traily. Po skvělém pozdním obědě, který nám připravila moje žena Justine, jsme vyrazili - na kolech SCOTT Addict Gravel, nachystaných na třídenní túru. Hned po startu jsme vjeli do 13km dřiny až do sedla Port de Cabus, které hraničí se Španělskem a Andorrou. Tady silnice přechází v šotolinovou cestu a nás na ni čekal řádný, téměř 1500m sjezd do vesničky Tor. Jakmile jsme se ocitli ve Valley in Alins a přiblížil se večer, pustili jsme se znovu do stoupání - na Tavascan. Povečeřeli jsme trochu typicky katalánského jídla a při studiu topomap naplánovali další den naší výpravy zpět do Francie. 

Když jsme se vzbudili, nebe bylo blankytně modré a teplota ideální. Z Tavascanu se vine vzhůru úzká kozí stezka, která se téměř okamžitě mění na šotolinu. Cestou nahoru do oblasti Quanca jsme si debužírovali na borůvkách a malinách z produkce vysokohorských lesů. Hned za Quancou cesta končí a následuje singltrek. Abychom překonali sedlo, vyžadovalo to trochu turistiky s kolem na zádech. Těsně před vrcholem se prostírá překrásné jezero Estany del Port. Krátce jsme se smočili v jeho ledovcových vodách. Ze sedla Tavascan ve 2100 m jsme pokračovali sjezdem do francouzského regionu Ariège. Severní strana Pyrenejí je mnohem vlhčí, což se hned pozná podle vzrostlých starých stromů a sjezdů protkaných kluzkými kořeny. Tento úsek byl poměrně prudký a technický, ale naprosto nás odbouralo, jak dobře zvládly strmý terén naše karbonové Addicty. 

Zhruba po 6 km příkré technické trasy jsme klesli do údolí poblíž vesničky Osesse. Měli jsme obří hlad a žízeň. Naneštěstí ta víska byla francouzská a otevřené nebylo nic. Museli jsme se zmáčknout bez občerstvení. Stoupání v této části světa je nelítostné a vypadá to, že se sedla objevují, ať se podíváte kamkoli. Naše závěrečné sedlo dne neslo název Col de Latrappe. V tomto okamžiku už jsme jeli „na výpary“ a zcela vysušení narazili na příjemnou malou restauraci, kde nám obsluha připravila zapečený sendvič croc monsieur a ledovou vodu. Pak jsme celý kilometr sjížděli do Vicdessos. Noc jsme strávili na poli za obcí Auzat, hned u francouzské státní silnice D8. Bivak jsme si rozložili ve vysoké trávě a pak padla chladná noc se závanem podzimu. 

Vyjížděli jsme zhruba z 500 m z Auzatu a začali stoupat do 2000 m do Port de Rat. Pěkně upravená silnice se zprvu klikatí nahoru údolím, na konci jezera Soulcem přechází do šotolinové a pokračuje v serpentinách na prudší úpatí vysokých Pyrenejí. Prašná cesta končí a nezbývá, než najít trail vedoucí vzhůru na Port de Rat. Je to odtud asi hodina chůze s kolem a jste zpět v Andoře s výhledem dolů na rozsáhlé lyžařské středisko Arcalis. Po ošemetné jízdě dolů z Portu přijde velké klesání do horského střediska Arcalis a Ordino. Po celou dobu výpravy jsme měli neskutečné počasí a měli jsme se za velké klikaře, ale závěrečná hodina vypadala neradostně. Při sjezdu z Arcalis se spustil liják a my se museli pousmát nad naším štěstím. Z farnosti La Massana do Palu nás čekal jen krátký výstup a už jsme byli doma. Neumím si představit, že by náš výlet mohl proběhnout lépe a utvrdil jsem se v názoru, že kdybych měl vlastnit jen jediné kolo, SCOTT Addict Gravel by vážně zvládl všechno. 

Trénuju a závodím na silnici téměř 20 let, ale Gravel mě vrátil zpět k mým kořenům, kdy jsem se na počátku všeho do cyklistiky zbláznil. Dnes, zatímco odvádím práci, mi každý den přináší nové dobrodružství. Přehodnotil jsem způsob, jakým vnímám trénink a ve svém věku se pokládám za velmi šťastného člověka, že můžu tak milovat cyklistiku. Má kariéra proběhla zvětšiny na kolech SCOTT a mám pocit, že lidé tam pociťují stejnou vášeň a svobodu, jakou přinášejí jejich kola. Rád bych jim všem osobně poděkoval za jejich podporu.

Pokud budete vyrážet z hlavního města Andorra La Vella, namiřte nahoru do La Massany. Odtud vystoupejte na silnici CG4, směr Pal. Po CG4 pokračujte do sedla Port de Cabus. Z La Velly trasa překonává zhruba 1300 výškových metrů. Na vrcholu přechází silnice na nezpevněnou cestu s názvem Carretera de Tor. Následuje obří klesání přes obce Tor a Noris, až se nakonec dostanete zpět na silnici v Alins. Tady zabočte doleva na L-510 vedoucí dolů do údolí na křižovatku a dejte se vpravo na L-504 směrem na Tavascan. Z Tavascanu jeďte po Cami de Graus přes oblast Quanca. Je to příjemná šotolinová cesta se zhruba 700m stoupáním, na jejímž konci se změní na singltrek. Dále je nutno střídavě na kole jet a vést ho až do sedla ve 2100 m. Teď už jste ve Francii. Zažijete trochu technické turistiky a pořádných technických sjezdových pasáží. Trasa vás nakonec dovede na okresku D v údolí Ossese, až k napojení na D38. Klesejte, dokud nespadnete na D8F. Pokračujte až na křižovatku s D18 a odbočte vpravo. Tak se dostanete až do města Vicdessos. Sledujte směrovky na Auzat. Odtud jeďte po D8 do údolí Soulcem. Připravte se na vydatné stoupání. Až minete jezero Soulcem, přejde silnice do prašné cesty, po níž pokračujte ve výstupu do vysokých hor. Na konci šotolinové cesty najděte nenápadný trail vinoucí se nahoru do Port de Rat. Z tohoto místa je to asi hodina na kole i mimo něj do sedla ve 2500 m. Vzápětí se trail prudce spouští dolů do lyžařského střediska Andorra Arcalis. Cesta je nejprve šotolinová, s blížící se lyžařskou destinací zpevněná. Jeďte po CS-380 až do Ordina, odkud budete klesat až do La Velly. Celá trasa by se dala zvládnout v jednom náročném dni, ale já doporučuji rozložit ji do dvou a opravdu si ji vychutnat.

Související produkty

• Video/foto: Sam Flanagan
• Text: Svein Tuft