Text: Sebastian Kienle

Průsmyk Stelvio je rozhodně jedno z nejslavnějších stoupání cyklistického světa. Jeho nekonečné serpentiny a krajina, co bere dech, je na seznamu dosud nesplněných přání každého silničního jezdce. Není divu, že současná mistryně světa v časovce Annemiek Van Vleutenová a vítěz havajského Ironmana z roku 2014 Sebastian Kienle si toto místo vybrali na přípravný kemp v polovině sezóny.

Během našeho pobytu v Livignu jsme byli hýčkáni dokonalým počasím a nelišilo se ani v den naší výpravy. Po ránu bylo stále ještě trochu chladno, ideální k rozehřátí na prvním kopci z Bormia směrem na Stelvio. V uplynulých týdnech jste tu na každém rohu mohli vidět hvězdy cyklistického nebe. Wout van Aert trénoval na cyklokrosovou sezónu, tým Mitchelton-SCOTT se připravoval na silniční mistrovství světa a mnozí jezdci cross-country honili poslední tréninkové kilometry před MS v Lenzerheide. Teď tu bylo o poznání klidněji, často jsme měli silnici téměř výhradně pro sebe.

Když Anemiek přijela, měla velký zájem o jeden pohodový den, aby se mohla aklimatizovat na nadmořskou výšku. Získali jsme tak dost času na úchvatné výhledy a při tom stihli povídat. Těšil jsme se, až si s ní vyjedu, protože jsem nedávno viděl video a úplně mě dostala svou odhodlaností. Ačkoliv by množství výškových metrů mnohé triatlonisty vyděsilo, velká kazeta umožnila zvládnout všechna stoupání s jistou mírou lehkosti.

Dnes je na programu Umrail, Stelvio a Passo di Fraele. Tyto tři zásadní průsmyky mi rozhodně stačily na to, abych se na zdejší nadmořskou výšku před naším dnem D dostatečně adaptoval. A i když je Stelvio mezi nimi zdaleka nejznámější, neznamená to, že by ostatní byly méně fascinující. Sjezd z Umbrail je jeden z nejlepších, jaké se dají najít a teď s novým asfaltem je ještě příjemnější. Nicméně zlatý hřeb výšlapu je poslední výjezd na Passo di Fraele k jezeru Lago di Cancano. Téměř žádný provoz, ohromující krajina a nahoře vás čeká ten nejskvělejší ořechový dort, jaký jste jedli.

Letos jsem byl v Livignu poprvé v kariéře a rozhodně ne naposledy. Je to ideální místo na letní přípravu nejen pro silniční cyklisty, ale taky pro triatlonisty (vynikající bazén, traily a běžecké tratě) nebo vyznavače horských kol. Nejvíc jsem si užil atmosféru. I přesto, že poměr turistů k místním obyvatelům je asi 10 : 1, je stále ještě výjimečná. Najdete tu mnoho výborných kaváren a restaurací (Why Not je výborná hamburgrárna, hotel Larice má nejlepší sushi ve městě a v Latterii se můžete stavit na kávu nebo zmrzlinu).

Byl jsem nadšen, že jsem měl možnost vyjet si s Annemiek. Je to taková ostuda, že se ženské cyklistice dostává oproti mužské jen zlomek pozornosti. Annemiek je dvojnásobnou mistryní světa v časovce a má stejnou závodní zbraň jako já, Plasmu 5, takže vím, co obnáší jezdit a závodit na takové úrovni. Je neuvěřitelné, kolika zdary a nezdary si ve své kariéře prošla a jak daleko to v tomto sportu dotáhla. Jsem si jistý, že by byla schopná excelovat i v triatlonu.

I když většina cyklistických tratí v triatlonu vede po rovině, rád si zajezdím v horách. Stoupání jako na Stelvio má v sobě něco duchovního. Abyste vyjeli až nahoru, musíte si takový výšlap rozdělit na mnoho úseků, zejména v případě, že budete na druhé straně sjíždět a víte, kolik budete muset znovu nastoupat. Ale ten pocit zadostiučinění, když dorazíte na vrchol, se neomrzí. Jestli tu potvoru musíte zdolat 2x za den, jet déle s vyšší tepovou frekvencí je snazší. 6 hodin po rovině s tepovkou kolem 160 úderů za minutu by bylo horší. Myslím, že je to nejlepší způsob, jak se dostat do skvělé kondice, nejen fyzicky, ale i duševně. Řekl bych, že je to takový detox pro hlavu i duši. Na letošní tréninkový kemp v Livignu se těším a než tam znovu pojedu, rozhodně zavolám Annemiek.

Startuje z Bormia, jednoho z nejvýznamnějších letních výchozích bodů cyklistů a motorkářů. Téměř od nultého kilometru cesta stoupá v průměru se 7 % na 21 km nahoru na Umbrail. Pak přichází dlouhý technický sjezd do Santa Maria, odkud se jede zhruba 30 km víceméně po rovině na začátek vyhlášené strany Stelvia. O 25 km a 47 serpentin později se ocitnete na Stelviu v nadmořské výšce 2 757 m. Odtud vás rychlé klesání přivede zpět do Boria. Tady bude na vás, jestli to pro dnešek odpískáte, nebo se pokusíte o fantastické Passo di Fraele, dalších 30 km a 1100 výškových metrů navíc a návrat do Bormia.

Související produkty

• Video / foto: Christophe Margot
• Text: Sebastian Kienle