Kolumbie je bez diskuse jedním z nejskvělejší míst, co se týká silniční cyklistiky. Vzhledem k nadšeným fanouškům a dokonalým jízdním podmínkám se nelze divit, že je domovem nejlepších jezdců světa. Esteban Chaves je zřejmě ten, kdo reprezentuje kolumbijský cyklistický způsob života lépe, než kdokoli jiný. Máme tu čest vyrazit s vždy usměvavým bývalým vice-mistrem Giro d’Italia na jeho oblíbenou vyjížďku do oblasti Eje Cafetero.
Když mi Esteban vyprávěl o své zemi, resp. o kraji, z něhož pochází, ocitlo se to místo okamžitě na seznamu destinací, kam bych se chtěl podívat. Mít možnost prozkoumat region s vrchařem týmu Mitchelton-SCOTT a jeho rodinou bylo něco, co jsem nemohl odmítnout. Do Eje Cafetera, krajiny, která je mnohými považována za nejlepší kávovou oblast světa, jsme zavítali v průběhu našeho několikadenního roadtripu - pochopitelně na kole.
Vážně nevím, kde se vzala spojitost mezi kávou a silniční cyklistikou, ale je jasně patrná všude, kam se vydáte. Profesionálnější cyklisté mají doma pravděpodobněji kávovar než horské kolo a zastávky na kávu během vyjížďky jsou tak samozřejmé jako sprcha po návratu. Skutečnost, že ježdění v Kolumbii odpovídá kvalitě kávy a naopak, činí z této země lákavou cyklistickou lokalitu, která nevyžaduje přílišné přemlouvání.
Samozřejmě, že Esteban nevybral tento region jen pro vyhlášenou kávu, ale spíš kvůli vynikajícím jízdním podmínkám. Ohromující krajina, ideální klima po celý rok (kolem 20⁰C) a tiché silničky kolumbijského standardu. Přidejte výjimečně přátelské místní obyvatele a delikátní kuchyň a získáte dokonalou kombinaci, s kterou si užijete jízdu na kole i čas strávený mimo něj.
Naši cestu jsme začali v Salentu. V poklidném městečku v srdci Eje Cafetera, které se proslavilo nádherným údolím Cocora a dnes se řadí mezi nejoblíbenější turistické zajímavosti Kolumbie.
Časné ráno kolem 8. hodiny. V dálce mezi úchvatnými horami stoupá slunce. Po další kávě nadešel čas vydat se na cestu. Bylo 25. prosince - první svátek vánoční. Den jako stvořený na to, abychom vstali brzy a užili si pusté silnice. Čekalo nás asi 155 km a 1800 m výškových metrů. Naštěstí se Esteban rozhodl pro “nenáročný výšlap” a já si připadal překvapivě dobře aklimatizovaný.
Na cestu jsme vyrazili s jeho bratrem a otcem a společně se pustili do prvních kopců směrem Pereira. Netrvalo dlouho, než Estebana poznal první člověk. A to jsme byli 300 km od jeho rodné Bogoty. Řidiči se vykláněli z okénka, aby si ho vyfotili nebo dokonce zastavili na okraji vozovky, aby byl záběr ještě lepší a mohli ho povzbudit. Takový obdiv k jednomu z jejich nejlepších cyklistů potěší. Radost ve tvářích při setkání s prvním jihoamerickým vítězem monumentu (Lombardia, 2016) byla nakažlivá. Projeli jsme nekonečnými kávovými plantážemi po úzkých silničkách, v pozadí vysoké hory a nejdelší stoupání světa Alto de Letras (od úpatí na vrchol zhruba 100 km). Tenhle monstrózní stoupák ale zatím nebyl na programu, pro dnešek jsme zvolili zvlněný terén mezi Salentem, Pereirou a Armenií.
Po 90 km jsme usoudili, že je čas na další kafe. Zastavili jsme na benzince. Kdo by tušil, že v Kolumbii se i na čerpacích stanicích podává skvělá káva a výtečné arepas. Kulaté placky z kukuřičné nebo bílé mouky. Nic bláznivého, ale skvěle chutná svačina, která nám dodala sílu na druhou polovinu cesty.
Když jsme vyjeli z Arménie, nádherná silnice nás vyvedla opět mezi všudypřítomné kávové plantáže. Místy visely stromy úplně přes cestu a než se znovu otevřela, zdálo se, že několik set metrů projíždíme džunglí. Přesně takové ježdění mám rád. Nahoru, dolů. Doprava, doleva. Skoro ani metr po rovině, ale ani žádná dlouhá stoupání na žhnoucím slunci.
Pauza na fotku nepřipadala v úvahu. Esteban tu byl, aby se připravil na Giro d’Italia a trénink je vždy na prvním místě. Někteří lidé se mylně domnívají, že když se usmívá a vypadá uvolněně, nebere přípravu vážně, ale to se velice pletou. Miluje cyklistiku víc, než kdokoli, s kým jsem se setkal, ale také ví, co vyžaduje konkurenceschopnost v největších závodech světa. Cyklistika je jeho práce i vášeň. A to moc lidí o svém povolání říct nemůže.
Po 135 km jsme opět šlapali zpátky po klikaté silnici nahoru do Salenta. Vrátit se do našeho hostelu jen kilometr od něj se jevilo tak snadné, ale zlatý hřeb dnešního výletu měl teprve přijít. Jednosměrka do údolí Cocora. Nenápadná cesta podél řeky Quindio s mimořádným výhledem na okolní hory. Dokonalé zakončení krásného vánočního dne.
Pozn.: Do Estebanova života budete moct hlouběji nahlédnout prostřednictvím 25minutového dokumentu, který připravujeme uvést v červnu.
The image above shows a SCOTT Addict RC Premium Disc 2019. Esteban Chaves was on a SCOTT Addict RC Premium Disc 2018 in the make of this story. There are only slight differences between the bike models.
The image above shows a SCOTT Addict Gravel 10 2019 with Schwalbe G-One Allround tyres which feature a black sidewall. The bike normally features the Schwalbe G-One Allround tyres with a “Classic-Skin” sidewall.
The Route
The route starts in Salento, a small historical town in the Eje Cafetero. Beginning with a short descent you immediately face into a 5km climb before a long slight decline for the next 40km allows for recovery. After this, a constant up and down on small roads leads to Quimbaya from where the next climb up to Filandia starts at around kilometer 115km. The road rises up to almost 2100hm. After a quick descent there is yet another climb, back up to Salento (Kilometer 152). Now you have the option to call it a day or tackle the stunning dead end road to Valley Cocora, which is another 30km for the out and back.
