Na pozici, v níž spurtuji dnes, jsem si začal zvykat asi před 1,5 rokem, když jsem absolvoval testy ve větrném tunelu a zjistil, že právě tahle je ta nejaerodynamičtější. Dostanete se do bodu, kdy z fyzikálního hlediska už nemůžete spurtovat rychleji, takže musíte vymyslet jinou možnost, jak být ještě rychlejší. Řekněme, že váš maximální silový výkon je 1400 - 1500 W, ale na 1600 nebo 1700 W se už prostě nedostanete. Takže musíte přijít na jiný způsob, jak svou rychlost ještě zvýšit. Nemusíte být génius, aby vám došlo, že čím níž budete, tím rychleji asi pojedete, pokud i v této pozici dokážete zabrat. Tady se dostáváme k tomu nejtěžšímu, udržet vysoký výkon při co nejnižší přední pozici. Další věc, kterou jsem musel překonat, je únava, která přichází v závěrečné fázi závodu a vy při tom musíte pochopitelně vydat víc síly. Nastavit se na to, že musím jít dolů, když bych se přirozeně spíš zvedal, bylo složité a nějakou chvíli mi to trvalo.