Jak hodnotí Alex NICHOLS svůj výkon na Western States 100
Alexe NICHOLSE známe jako nezdolného horského běžce. Vloni se také poprvé objevil na 100-mílovém závodu RRR100. Zvítězil. Následovala druhá výzva na stejnou vzdálenost. Na legendární trati Western States 100, v nahuštěném závodním poli, použil Alex svou obvyklou strategii a na daleko složitější trase než jindy znovu svedl svůj vlastní klidný boj. Výsledek byl ohromující a my vám teď povíme, jak se pro něj jeho den „D“ odvíjel.
Příprava na závod nebyla ideální. Nakolik si myslíš, že tato skutečnost ovlivnila, ať pozitivně nebo negativně, tvůj výkon?
Kvůli zranění nohy jsem v březnu a dubnu skoro netrénoval. Trénink na Western States 100 se odehrával vlastně jen 6 týdnů + týden odpočinku. Na 100 mílový závod to tedy mělo od ideální přípravy daleko. Během dané doby se mi ale povedlo vybudovat si docela slušný základ, 145 mílí (233 km) za týden a více než 25000 nastoupaných stop (7620 m). Navíc se mi to nějak podařilo zvládnout bez úrazu. Možná proto, že to byl krátký tréninkový blok, jsem se mohl závodu zúčastnit relativně svěží. Jen s 6-týdenní přípravou jsem se sotva mohl cítit vyčerpaně nebo přetrénovaně. Jistým způsobem jsem z krátkého tréninku vytěžil, ale nedoporučuji každému!
Tim Tollefson byl tvůj vodič. Mohl bys nám povědět něco málo o vašem přátelství a jak ti pomohl držet při závodu tempo?
Poprvé jsem Tima poznal na MS IAU 2015, tenkrát jako týmového kolegu. Je to běžec s dost podobnou minulostí jako já, se zkušenostmi z běhu na dráze i z cross country běhu ještě na škole. Kontaktoval mě a nabídl mi pomoc jako tempař. Nejdřív jsem si nebyl jistý, jestli bych měl nějakého použít, protože jsem ještě nikdy s žádným neběžel, ale Tim už vodil Davida Laneyho na Western States předtím, a tak jsem se rozhodl, že by jeho znalosti trati mohly být užitečné. V den závodu se potvrdilo, že jeho zkušenost byla pro můj úspěch nezbytná. Odvedl skvělou práci, říkal mi, co mám čekat a jak mám přistupovat k dalšímu úseku trati. Trpělivě mě vedl dalšími etapami závodu, když už selhávaly moje nohy i mysl. Bez Timovy pomoci bych se opravdu nemohl udržet před Markem Hammondem, který doběhl třetí.
Takže jsi byl první na svém prvním ultra běhu, druhý na druhém, hodláš takto pokračovat?! ;-) Říkal jsi, že ta část v kaňonu ti vyhovovala, takže bys raději běžel nějaký drsnější "stomílák"? Např. UTMB, HardRock nebo La Diagonale des fous?
Western States 100 byl profilem trasy bezesporu závod mimo mou „zónu pohody“, ale chtěl jsem ho dokončit kvůli jeho historii a velké účasti konkurence. V budoucnosti bych chtěl vyzkoušet hornatější 100-mílové závody jako právě UTMB nebo Hardrock. Nechtěl jsem se do nich vrhat hned. Měl jsem pocit, že bych měl nejdřív vyzkoušet nějaké závody v rozsahu 15-18 h, abych zjistil, jak to půjde, než se pokusím o něco 24-hodinového. Po tomto úspěchu si myslím, že jsem na tenhle další krok připravený.
Další v řadě je RRR100, že? Ano, ten se běžet dá. Cítíš se teď sebejistější, když už máš na kontě připsané už dva stomílové závody?
Z návratu na RRR100 jsem nadšený. Je to jedno z nejlépe organizovaných a přátelských utkání, které jsem zažil. A trať v této roční době je krásná. Opravdu se moc těším, že si ho zopakuji a napravím chyby, které jsem tam udělal poprvé. Znalost trati je velká výhoda a teď, když už mám pár zkušeností, myslím, že v roce 2017 budu moct zaběhnout ještě lepší čas.
